Vít Soukup, Všechno, co zbylo. Divus, Praha, kurátoři: Ivan Mečl a Helena Blašková Terezie Nekvindová, Sláva Sobotovičová (eds.): Vít Soukup, Všechno! Filmy a divadelní představení z let 1999-2003, Vědecko-výzkumné pracoviště AVU a Divus.
Obrazy, rukopisy textů, nerealizované scénáře, ale i diskotéka, knihovna, časopisy, dětské hračky. Pro únorovou výstavu malíře a filmaře Víta Soukupa (1971–2007) v prostoru Divusu schránili Helena Blašková s Ivanem Mečlem jeho co možná kompletní uměleckou pozůstalost. Archivní těžba byla korunovaná křtem DVD s jeho filmy v předposlední den výstavy. Souborné filmové dílo Víta Soukupa k vydání připravily Terezie Nekvindová a Sláva Sobotovičová v edici VIDA Vědecko-výzkumného pracoviště AVU.
Vít Soukup byl nepřehlédnutelnou osobností české umělecké scény devadesátých a nultých let. Navzdory aktuálním tendencím se vyjadřoval především skrz médium malby a námětovými retrospekcemi se pohyboval po ose kolektivního vědomí. Paralelně se věnoval filmu a divadlu. Tehdejší uměleckou situaci i své pojetí tvorby také reflektoval v teoretických textech. Vykreslil rozpačitost postmoderního tápání a nabízel možné východisko. Pomocí „metody čípku“1 smiřoval protiklady v rovinách osobní tvorby a společenské závažnosti, na úrovních vysokého a nízkého atd. Svůj program přijetí banality a přiznání se k základním lidským hodnotám také praktikoval. „Metoda čípku“, v níž viní uzavřený svět umění z přenechání kulturního prostoru braku a kýči, je možné aplikovat i na jeho filmy. Z pokleslé kulturní produkce Soukup s potěchou čerpal a volil vděčné béčkové žánry kovbojky, detektivky, seriálu či esoterické seance. Popisná práce s kamerou, střihem a hudbou podporuje směšnost komentářů společenských i uměleckých póz a klišé a romantizujících existenciálních dilemat. Za vší srandou banálních námětů v jeho obrazech i filmech se ale skrývají vážná osobní témata. Jestliže jeho divadelní pokusy rezonují se souběžným výskytem kabaretu Návrat mistrů zábavy Jiřího Surůvky v Ostravě či pozdějšími aktivitami Davida Kakalíka a Michala Jindry s divadelním uskupením Obludárium, u filmů si nelze nevzpomenout na osobní filmové experimenty Petra Marka a Jiřího Nebeského v Hranicích na Moravě. Na DVD Vít Soukup – Všechno! jsou vedle všech dochovaných Soukupových filmů také záznamy dvou divadelních besídek a dva bonusy: filmová pocta Vítu Soukupovi od Michala Pěchoučka Kouzlo sympatie a jeden z filmů z akční produkce TeleDVision od Ivana Mečla a Davida Kakalíka. DVD kompilace tak podává zprávu o jedné z dobových poloh umělecké scény v souvislostech alespoň přátelských.
Na výstavě byl shromážděn solidní fundus Soukupových obrazů, na DVD lze pohodlně přehlédnout jeho celé filmové dílo. V aktuálním zájmu o jeho osobnost se spojuje přátelská péče svědčící o stálé živoucnosti jeho legendy i smutný fakt, že pro jeho předčasně uzavřené komplexní dílo je jedinou možností života kritické zhodnocení v rámci dějin umění. Posledním současným příspěvkem ke kontextulizaci Soukupova díla (při neustálém očekávání jeho retrospektivy) se stalo zařazení obrazu Polštáře z cyklu Dorka na letošní výstavu o české národní identitě „Ř“ v galerii VŠUP. Dvanáct let poté, co tam Soukup s Radkem Wohlmuthem jako kurátoři připravili výstavu Má vlast. Konec připomínky jednoho českého hrdiny.
1 Vít Soukup, „Řešení problematiky obrazového cyklu a série videofilmů jako modelu umělecké práce“, Umělec č. 1, 2003.
Smrt v uhlí, 1998, video, digitalizace z VHS, 23 min; Stříbrnou stopou, 1993, video, digitalizace z VHS, 14 min.
Blanka Švédová je historička umění a kurátorka.