Bývalá ministryně kultury Alena Hanáková odmítla památkově chránit dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice z 20. let 20. století. Přestože tato budova nedosahuje architektonické hodnoty některých sousedních staveb a nepodléhá proto speciální památkové ochraně, tvoří součást kompaktního celku Pražské památkové rezervace. Formulaci jasných pravidel, jak v obdobných případech postupovat, Praha postrádá. Po odborné diskuzi o tom, zda nový návrh přináší větší kvalitu oproti původnímu domu, není ve společnosti poptávka. Firma Flow East, která chce na místo současné stavby postavit tzv. květinový dům, tak již s definitivní platností může začít s demolicí.
Ministerstvo kultury také v nedávné době odmítlo zahájit řízení o tom, zda by měl být hotel Praha zbudovaný v 70. letech kulturní památkou. Stejně jako v případě mnoha jiných staveb, se tak rozšiřuje seznam budov, na jejichž budoucnosti se investoři, odborníci ani veřejnost nemohou shodnout- pro jedny patří mezi architektonicky cenné, pro druhé jsou přežitkem minulé éry. Mnohé z těchto budov chátrají a jejich oprava může být velice náročná či dokonce ekonomicky neudržitelná. O některé by však stačilo se lépe starat, a hlavně nezaujatě a koncepčněji přemýšlet při uvažování o jejich možné náplni. Možná se nám některé stavby právě v této dekádě „nelíbí“, ale co přinese ta příští? A není nakonec to, co tvoří město, právě diverzita městského celku?
Pohled na budovu hotelu Praha, foto: Petr Jedinák.
Lucie Stejskalová
