Podaří-li se někdy zorganizovat souhrnnou přehlídku východoevropského surrealismu 70. let 20. století, půjde o výstavu s hitovým potenciálem. Máme záhřebskou školu animace, nejbláznivější animátorské uskupení své doby, chrlící až do 80. Let hororové i krásné snímky. Máme rovněž polskou plakátovou tvorbu se jmény jako Franciszek Starowieyski a její striktně nekomerční, propracované reklamy na filmy, divadelní hry apod. A pak tu je také Jan Švankmajer, excentrik českého filmu, výtvarník, animátor a génius mnoha oborů, který začíná pozvolna získávat na světové proslulosti, a to nejen v oblasti filmu, kde jeho díla pravidelně získávají festivalová ocenění, ale rovněž v oblasti výtvarného umění. Výstava v galerii Garage (21. června – 25. srpna 2013) připravená Dášou Žukovou je úvodní lekcí představující mnoho typických Švankmajerovských postupů publiku v Rusku, kde je tvorba tohoto autora známa pouze malému okruhu zasvěcených filmových nadšenců. Prostor vzdáleně připomíná totální instalace Ilji Kabakova (výtvarné řešení výstavy připravili Naděžda Korbut a Kirill Asse). Jde svým způsobem o zmenšeninu Přírodovědného muzea, přičemž každý ze sálů je zasvěcen jednomu aspektu nebo cyklu Švankmajerovy tvorby, počínaje kolážemi ovlivněnými Lautréamontovými Zpěvy Maldororovými až po loutky a animace. A jakkoli výstava nenabízí příliš mnoho vysvětlení a doplňkových informací k tématu, návštěvníci jsou nadšeni. Přesně jak hlásá název, jde o kabinet kuriozit a naprostá většina příchozích tuto kontextu zbavenou záplavu výtvarných nápadů a „podivností“ s radostí akceptuje. Je dost dobře možné, že metafyzickým Švankmajerovým záměrům tento druh instalace vyhovuje nejlépe. Nebo možná ještě nenazrál čas pitvy.
JAN ŠVANKMAJER, pohled do výstavy Kunstkammer, 2013;
Hooked Animals, 2013, detail. Garage, Moscow. Foto: Ilya Ivanov. Courtesy Garage Center for Contemporary Culture.
Valentin Dyakonov