Mezinárodní skupinová výstava uspořádaná kurátorkou Karinou Pfeiffer Kottovou představila subjektivní pohled na to, jakou důležitost v psychologii člověka zaujímá pořádek a chaos. Kurátorka zvolila intuitivní pojetí výstavy, která nás provádí „chrámem řádu“ směrem k živočišnému úniku nazpět k přirozenosti. Inspirovala se dílem rakouského spisovatele Hermana Hesseho, zvláště pak jeho románem Narcis a Goldmund, jehož hlavními postavami jsou dva mniši, kteří mají protichůdné psychologické rysy, vedoucí je k odlišným prožitkům světa. Racionální Narcis prožije svůj život v klášteře, zatímco se emotivní Goldmund vydává prozkoumat svět. V duchu tohoto příběhu se pohybuje i koncepce výstavy. Nálevkovo linkování stohů papíru symbolizuje touhu po řádu, meditativní až zbytečný proces hraničící s obsesí. Studentské video známé švýcarské umělkyně Pipilotti Rist zachycující agonický tanec zas může krystalizovat v pocit klidu a naplnění. Kristýna a Marek Milde ve své fotografii a objektu pracují s tematikou čištění a zrcadlení, které se zdá být vyňato z přírodních zákonů. Janek Rous ve svém videu zachycuje tajemný, snad očistný rituál, při němž se král na loďce potápí do hladiny jezera. Lucie Sceránková fyzickými zásahy dotváří fotografie předmětů či scén, připomínající magické divadlo protikladů.
Nejblíže má k tématu úklidu či čištění japonský umělec Masaru Iwai, jehož patnáctiminutové video Mytí galaxie (2008) výstavu ukončuje. Iwai v akváriu myje různé nádobí, knihu a jídlo, které ve výsledku pozřel. Drobné zbytky procesu mytí v akváriu vytvářejí změť. Tímto dílem se naplňuje poselství věty z katalogu výstavy: „Čistota je přesouvání nepořádku na jiné místo.“
Výsledkem koncepce Kariny Kottové je zjištění, že abnormalita či chaos v sobě nesou mnoho osvobozujícího. Někdy je prostě dobré nechtít mít za všech okolností „věci“ uspořádané.
JANEK ROUS, Fig.7 – The King, 2011, videoinstalace, 3‘46‘‘.
Magdalena Rajlichová
