Vzrůstající role performativních strategií v současném umění, hranice a definice umění akce vůbec, jeho role v současném uměleckém vzdělávání a další problémy byly tématem dvoudenní konference Akce a reakce pořádané v Uměleckém centru Univerzity Palackého v Olomouci ve dnech 24. a 25. října 2013. Vladimír Havlík, coby hlavní dramaturg setkání, pozval jak významné osobnosti českého akčního umění a performance, které jsou zároveň pedagogy na vysokých uměleckých školách, tak jejich studenty či absolventy, jakož i výtvarné teoretiky zabývající se performancí a akcí. Na konferenci jich vystoupilo celkem sedmnáct. Jednotlivé příspěvky byly formálně rozprostřeny do velmi pestré skladby od vědeckých, zabývajících se striktně teorií, až po velmi performativní, reflektující osobní umělecké i pedagogické zkušenosti.
V rovině teoretické reflexe určitých momentů spojených se současnou akční tvorbou se pohybovaly příspěvky Pavlíny Morganové, která srovnala přístupy současných mladých umělců s jejich předchůdci v 60.–80. letech, nebo Michala Murina, jenž zmínil způsoby mapování a veřejné prezentace proměn slovenského akčního umění. Obecnějšími momenty, jako jsou elementární formy performance art nebo nepřítomnost teorie performance, se pak zabývali např. František Kowolowski či Jiří Skála.
Pedagogická zkušenost a otázky spojené s výukou performance a akční tvorby byly zmíněny především ve vstupech Jiřího Kovandy, Vladimíra Havlíka, Tomáše Rullera nebo Martina Zeta. Jiří Kovanda se již v anotaci k svému příspěvku stavěl za tezi, že vyučovat performance na vysoké škole má smysl. Ve své prezentaci pak představil výstavní projekty, skrze něž postavil studenty do reálné situace výtvarného provozu, na niž museli reagovat. Na druhou stranu Martin Zet ke konci svého vstupu s ironickou skepsí své pedagogické působení ve vysokoškolské instituci zpochybnil.
Zajímavý moment přinesly do diskurzu akademické konference některé performativní příspěvky. Tomáš Hodboď předvedl spontánní zpověď absolventa Ateliéru performance brněnské FaVU, či vedle toho Jozsef Juhasz skrze teoretický text akcentoval proces společného čtení.
V jedné rovině proběhlo na konferenci mezigenerační setkání současných českých umělců spojovaných pojmem akční umění – ostatně Martin Zet již před akcí avizoval, že „nechce chybět mezi pozůstalými“, v dalších úrovních se pak různými způsoby podařilo představit několik podstatných problémů současného umění akce.
Konferenci doprovázela výstava všech aktivních účastníků v Galerii Vitrínka Deniska, která, ač v podstatě pouze výlohou, je v současné Olomouci vedle Galerie U Mloka jediným prostorem, v němž se nějakým způsobem experimentuje se současným uměním.
Tomáš Vaněk přidává svůj příspěvek na výstavu Konference do Vitrínky Deniska;
Alexandr Jančík instalujuje příspěvek Józsefa R. Juhásze;
Martin Zet přednáší svůj příspěvek. Foto: Tereza Darmovzalová
Jan Krtička
