AVDĚJ TER-OGANJAN by

by 30. 1. 2014

V galerii Tranzitdisplay provokuje až do začátku února výstavou V prdeli. Výběr z díla 1978–2013 umělec ruského původu žijící v Praze. Dráždí nás retrospektivou, jež není příliš retrospektivní, a uměním, kde je sporné autorství i status. Ruská avantgarda dneška v programově levicové galerii působí už sepraně, vyždímaně, a proto svým způsobem dostává názvu výstavy. Kurátor Ivars Gravlejs poskytuje návštěvníkům namísto autorského textu rozhovor s umělcem. Gravlejs záměrně nepodává jednotící interpretaci, díky rozhovoru však jsou výstava i autor čtenářovi a divákovi bližší, lidštější. Většina exponátů jsou buď simulakra, nebo re-prezentace (na pohlednicích) Oganjanových dřívějších děl. V rozhovoru je naznačeno, že důvodem nevystavení originálů je autorova emigrace a nutnost nechat všechny své věci v rodné zemi, v Rusku. Pravá retrospektiva je tedy neuskutečnitelná. Z výstavy není patrné, do jaké míry je toto tvrzení pravdivé, či zda se jedná o sebestylizaci. Provokace se evidentně jeví jako autorovo médium číslo jedna. Můžeme ale také připustit, že se střetáváme s promyšlenějším konceptem: módní vlna retro je všudypřítomná, a proto je občas těžké rozeznat, zda jde o návrat (retrospektivu?), nebo zastydlost. Kritika vedená proti instituci kánonu umění (reprodukce Picassova Velkého aktu v červeném křesle) či provokace diváka vulgaritami tak může být viděna buďto jako aktuální otázka: co je ještě dnes nové, co má vůbec ještě hodnotu? Nebo naopak jako skoro konzervativní postoj: co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Ter-Oganjana tak můžeme označit asi nejspíš za hipstera, který se tváří že neví, že to, co prezentuje jako aktuální, je ve skutečnosti dávno out. Důležitý je tu pak postoj sebejistého umělce-outsidera, který si může dovolit být nesoučasným.Výkon umělce je sice uvěřitelný, výstava jako celek je však ve výsledku nesvá i přesto, že autenticita nebyla ani záměrem. A odpověď na otázku po intelektuálním naplnění, obohacení, pohnutí? V prdeli!

Pohled do výstavy, zleva: bez názvu, instalace 2012, ve spolupráci s Ivarsem Gravlejsem; Ventilátor, objekt, 2013, V.V. Majakovskij, portrét, 2013. Foto: archiv tranzitdisplay.
Anežka Bartlová

More stories by

Anežka Bartlová