VÝSTAVA FILIPA TURKA je v pořadí třetím výstavním projektem prostoru Project Space v Centru současného umění DOX. Tato „galerie v galerii“ (kurátorsky vedená Markétou Starou) se od začátku profiluje jako místo pro znovuobjevování či opětovné představení autorů, kteří se z různých důvodů vytratili z výstavní scény. Filip Turek (1968) byl výraznou osobností na české výtvarné scéně v 90. letech. Jako jeden z prvních pracoval s formátem přejatého obrazu (nejčastěji fotografie), postmoderními variacemi na ready-made objekty nebo performancemi, za jejichž zdánlivou banalitou se většinou skrývala trefná kritika společnosti a institucionálního provozu. Jeho posledním větším projektem byla samostatná výstava Kryptonormal (2008) v galerii Tranzitdisplay, kurátorovaná Tomášem Poszpiszylem. Méně je však známo, že mezi lety 2008 až 2013 realizoval ještě dvě menší výstavy, například v galerii Etc…
Výstavní koncepce v Project Space vznikala do jisté míry živelně, kombinací starších a pro výstavu nově vytvořených děl. Minimalistické či k minimalismu odkazující objekty jako strom z odpadních trubek, který symbolizuje přídělovou distribuci, či molitanový „piškot“ s názvem Do zásoby se zdají být nesourodé se staršími díly, mnohdy surrealistickými instalacemi a fotografiemi s erotickým námětem. Jejich vzájemný vztah však vytváří sama osobnost Filipa Turka jako postmoderního umělce, remixujícího média i žánry. Synonymem „Přídělového systému“ je v tomto podání pojem „vyprázdnění“. Autor zde využil množství předmětů zakoupených v hobbystickém nákupním centru i předměty náhodně nalezené, většinou se zajímavým doprovodným příběhem. Filip Turek na výstavě zpracovává témata zdánlivě jednoduše. Množství z děl ale vzniklo buď náhodným způsobem, anebo na základě dlouhého hledání, jehož hnací silou byl požadavek realizace výstavy. Při realizaci objektu s názvem Díry v abstrakci dokonce obětoval dveře z vlastního bytu, aby na přání kurátorky zhmotnil starší stejnojmennou fotografii proděravělých dveří na toaletách restauračního podniku. Název Přídělový systém je jednak obrazem autorova osobního vnímání tvůrčího pohybu a jeho omezení, ale rozhodně může být i metaforou společenských procesů. Reflexetakzvaně pokleslých žánrů z jeho tvorby nemizí, stává se vizuálně umírněnější v porovnání s výše zmiňovanou výstavou v Tranzitdisplay. Série Josef Sudek Revisited (1997) pracující s pornografickými fotomontážemi je dílem staršího data a s ostatními funguje především kvůli osobnosti autora samotného, od nějž vzhledem k předchozí tvorbě takové gesto předpokládáme a je součástí jeho „revivalu“.Sexuální odkazy nalezneme ještě u instalace Cvičení s obručemi a v reprodukcích fotografií z béčkového porna ze 70. let. Obě díla vznikla na základě náhodného nálezu. Filip Turek sice provokuje svojí prací s explicitní sexualitou, ale při vyjasnění kontextu vzniku zjišťujeme, že pro čtení jeho díla není zas tak důležitá. Umělec jako by spíše s úsměvem pozoroval reakce diváka, který se zaměří na formu, a méně už na to, co za díly stojí – tedy příběh.
Koncepci Project Space stejně jako prezentovaným autorům (Turkově prezentaci předcházely výstavy Ivety Pilařové a Radima Labudy) nelze příliš mnoho vytknout již kvůli tomu, že jejich principy spočívaly na přesvědčivých idejích reintegrace „vyčleněných“. Jestliže nechceme, aby se umělecká scéna uzavírala pro veřejnost nebo setrvávala v rámci svých různě polohovaných vnitřních sekcí, charakterizovatelných pojmem „vystavující“ = „úspěšný, respektive hodnotný“, je třeba vnímat a zvažovat takovéto počiny. Budoucnost konceptu Project Space je bohužel po odchodu jeho autorky do zahraničí nejistý, a tak nelze než vyjádřit přání, že bude inspirovat k podobným aktivitám.
Filip Turek, Přídělový systém, pohled do instalace, foto: Jan Slavík;
FILIP TUREK, Přídělový systém, 2013, Díry v abstrakci, Abstraktní Schody, foto: archiv Centrum současného umění DOX
Magdalena Rajlichová je lektorka a kritička umění.