Zabývat se otázkou autentičnosti fotografie a její schopností zachytit a reprodukovat realitu, která nás obklopuje, má v kontextu tvorby Jiřího Thýna asi stejný smysl jako zabývat se sílou tuhy v kontextu současné kresby. Fotografické médium a produkty, které toto médium nabízí, jsou pro Thýna pouhým prostředkem k jeho nahlížení. Jedná se o pečlivě zvolený materiál, jenž slouží jako předobraz k dalšímu zpracování a zpřítomnění zdánlivě nevyobrazeného. Jde o tematizaci otázek spojených s aspekty temporality, vrstvení časových pásem, jejich rozklad a následné vnímání v kontextu nového časoprostoru, jenž autor za pomoci instalačních prostředků a zásahů do tzv. předobrazů utváří.
Fotografie v pojetí Jiřího Thýna není jen dvojrozměrnou plochou, ale sérií zdánlivě neviditelných informačních vrstev, které autor za pomoci řezu nejen zpřítomňuje, ale také přenáší do prostoru. Řez se v poslední době stal důležitou a opakující se strategií Thýnovy tvorby. Její projevy nalézáme jak ve fotografii samotné, tak ve vztahu k dalším objektům. Příkladnou ukázkou současné výstavy Základní studie – Nenarativní fotografie je trojrozměrný geometrický objekt, jehož tvar je přesnou zvětšeninou řezu, který autor vedl v jedné z nalezených a posléze přefocených fotografií výstavy. Geometrická přesnost a místo, kudy je řez veden (řez zasahuje a člení tvář muže), je na straně jedné v souladu s poetickým vyzněním fotografie (fotografie vyobrazuje muže skloněného nad knihou), na straně druhé je však ve své podstatě striktně invazivním zásahem, s jehož prvky jsme konfrontování i v případě již zmiňovaného, rudě červeného objektu – prostorového výřezu fotografie.
Princip řezu, za jehož pomoci autor poodhaluje zdánlivě neviditelné časoprostorové vrstvy fotografického média, poukazujíc tak na nemožnost jeho úplné výpovědní hodnoty, je v různých formálních variacích zopakován ve všech třech fotografiích výstavy, stejně jako ve zdánlivě neviditelném nápisu na zdi no letters, no words, no language, silence. Jazyk, který je podobně jako fotografie spojován s výpovědní hodnotou a schopností úplného popisu a přenesení zvolené události, zde svou zdánlivou bezobsažností poukazuje na hranice popsatelného a na bílá místa, k jejichž popisu slovní zásoba a syntax prostě nestačí.
Na první pohled se výstava může jevit jako série minulých událostí. Skupina aktérů zaujatých vlastním počínáním. Počínáním, jehož součástí je vždy série nejasných vazeb. Potýkáme se s nemožností přenosu. Nejde však o absenci a prázdnotu, ale o bílá místa, jejichž fragmenty často skýtají hlubší smysl. Ve výsledku nejde totiž o plošné vnímání, ale o úhel řezu.
JIŘÍ THÝN, Základní studie – Nenarativní fotografie,pohled do instalace, 2014, foto: Jiří Thýn.
Markéta Stará
