Petr Krátký MEZE INTERPRETACE by

by 24. 6. 2014

Rozhovor je výňatkem z časosběrné rozpravy mezi Martinem Mazancem a Petrem Krátkým.

Martin Mazanec: Ve většině z tvých projektů jde o práci s existujícími díly, zásahy do galerijního provozu, doslovně o konstrukci výstavních celků. Lze mluvit o Tvé snaze pojmenovávat či zprostředkovávat situace, které mají rysy dokumentace?

Petr Krátký: Ano, ve většině mých projektů jde opravdu o práci s existujícími díly, zásahy do galerijního provozu nebo o doslovnou konstrukci výstavních celků. Lze tedy mluvit o mé snaze pojmenovávat či zprostředkovávat autentickou situaci, která má často charakter dokumentace.

MM: Osočil Tě už někdo z okolí, že si z něj děláš skrze umění legraci?

PK: Neosočil nebo mi to alespoň neřekl do očí. Pokud se opravdu něco takového stalo, byla to kupodivu reakce spíše z třetí strany. Někoho tedy stejně jako teď tebe napadlo, že jsem možná překročil v konkrétní apropriaci díla nebo autora nějakou pomyslnou mez. Já si ale umělecká díla vybírám na základě potenciálu, který v nich vidím a který je nadále impulzem pro práci s nimi. Jiní autoři možná tuto tenzi transformují do své další práce a nazývají ji třeba inspirací. Většinou konkrétní lidi kontaktuji a projekt vzniká s jejich vědomím. Ono by to ani jinak nešlo, protože čím dál tím častěji potřebuji originální data, pokud se jedná o video nebo například obrazy. Je ale pravda, že se někdy představy o výstupu nakonec odchýlí tak, že se úplně rozejdou, a z toho pak může vzniknout nedorozumění. Teď mě ale napadlo, jestli se nakonec nemohou cítit napáleni samotní diváci…

MM: Ve videích často vystupuješ jako hlavní aktér nebo nejméně průvodce. Je tato forma komunikace pro Tebe nejsnazším způsobem, jak glosovat galerijní nebo obecněji umělecký provoz?

PK: Správně jsi zmínil to, že vystupuji jako „průvodce či hlavní aktér“ ve většině mých videí, jde o možné polohy, které v mých projektech v určitém období převažovaly. Snažím se vždy najít vhodnou formu, která by co nejpřesněji odpovídala tématu a sdělení. Jako příklad lze uvést práci Meze interpretace (2013), která je na mém vystupování před kamerou založena právě z důvodu, že to tvar projektu vyžaduje. Vztahuji se k formátu videoprofilu, kde si s vybranými umělci vyměním roli tak, že oni se ocitají za kamerou a já dle svého úsudku popisuji jejich dílo. Pracuji zde hlavně s předpokladem divácké zkušenosti s dokumentem, medailonem, u kterého by tato záměna nikoho nenapadla právě proto, že je dodržena stylistická struktura a vše působí autenticky.

MM: Jak reagovala skupina vybraných maďarských umělců, když jsi je oslovil, zda bys v jejich ateliérech mohl natočit jejich portréty, přičemž v roli umělce jsi se vždy objevil „jen“ ty?

PK: Protože jsem sám autorem, mám výhodu, že si dokáži vcelku přesně představit, jak bych v konkrétní situaci reagoval sám. Co by mě přesvědčilo a z čeho bych naopak cítil obavy. Je důležité zmínit, že jsem byl v té době rezidentním umělcem jedné maďarské umělecké instituce, která podpořila věrohodnost diskutovaného projektu i mou vlastní. Nežádal jsem je tedy z pozice cizince, který si chce prostřednictvím zcizení jejich tvorby rozšířit spektrum svého vlastního portfolia. Uvědomil jsem si, že ač mluvím o práci vyzrálé abstraktní malířky nebo mladého sochaře, nikdy se nevyvážu z principů svého vlastního přemýšlení. Od té doby jsme stále v kontaktu a rozvíjíme původní projekt do dalších výstavních celků či intervencí, používajících reálné umělecké artefakty společně se vzniklými videoprofily.

Petr Krátký (1985) dokončil studia na pražské UMPRUM v ateliéru Jiřího Davida. S pohyblivým obrazem pracuje jako s technickou podporou k dokumentaci performance nebo naopak vytváří formální novotvary ve prospěch instalací nebo samostatných výstavních projektů. Základním výrazovým prostředkem jsou pro Petra Krátkého žánry glosy a grotesky v rámci rozvíjení aspektů tzv. institucionální kritiky.

PETR KRÁTKÝ, Meze interpretace, Jánoš Brückner, 2013, HDV video, 06:48 min;

Meze interpretace, Mátrai Erik, 2013, HDV video, 05:48 min.

Martin Mazanec je formanem a příležitostným uvaděčem pohyblivých obrazů.

More stories by

Martin Mazanec