Ponurá atmosféra výstavního prostoru vytváří silný kontrast ke světlu vycházejícímu z obrazovek. Celkový šum, překrývající se hlasy a zvuk videí navozují pocit chaosu naší doby. Pod náporem všech stimulů působících z vnějšku, nabalujících se na člověka, aniž by o ně měl zájem, lze mluvit o ztrátě vědomí sebe sama. Každý jsme samostatně fungující jednotka, která zároveň vytváří kulisu ostatním.
Výstava současného videoartu, která proběhla v Třeboni paralelně s festivalem Anifilm (7.–25. 5.), fungovala stejným způsobem. Nabídla dvě možné úrovně vnímání. Volné procházení výstavou, zachycování zrovna probíhajících obrazů, reakce na výrazný zvuk či změnu osvětlení prostoru poskytly divákovi možnost být součástí i pozadím dialogu mezi jednotlivými uměleckými díly najednou. Na druhé straně byl možný i běžnější přístup, tedy vnímat každé video na displayi jako samostatně fungující jednotku, které je nutné dát vlastní prostor, jemuž současně ostatní videa vytvářejí pozadí. Divák mohl tedy sledovat obraz běžící ve smyčce opakovaně, což podle jednoho z kurátorů Jana Mladovského přispívá k pocitu „rekurze“. Definování objektu pomocí sebe sama, jak lze tento pojem objasnit, by mělo divákovi umožnit nalézt kouzlo a podstatu uměleckého díla. Opakováním se lze přiblížit k ideálu zlatého řezu, k jehož matematické hodnotě odkazuje i číslo v názvu výstavy. V ideální proporci se na výstavě střetly i dvě umělecké scény, londýnská a pražská. Jejich odlišnost se projevila nejen rozdílným kulturně historickým vývojem obou metropolí, ale i formou zastoupených videí. Zatímco pražští umělci zastupují linii, jež navozuje pocity, atmosféru a otevřenou cestu k úvahám, představená londýnská tvorba má ryze epický charakter s výpravnou tendencí. Přesto společně působí jako vyrovnaný, vzájemně se doplňující celek. Komplexnost celé výstavy podtrhuje nakonec i samotná instalace, v níž hrají důležitou významovou roli rozměry obrazovek a jejich rozdílná kvalita reprodukce. Vzhledem k tomu, že jde o putovní výstavu, jejímž příštím působištěm bude Oblastní galerie Liberec, bude jistě zajímavé srovnání vlivu výstavních prostorů na vztahy mezi jednotlivými díly.
Zhora: REKURZE 1.618, pohled do instalace, zleva do prava: Jan Mladovský, PARA, 2005, jednokanálové SD video, smyčka 01:40 min; George Barber, The Freestone Drone, 2012, jednokanálové HD video, 00:12:55; Radim Labuda, The Armless Businessman, 2013, jednokanálové HD video, smyčka 07:21 min, foto: Jan Hromádko; REKURZE 1.618, pohled do instalace, z leva do prava: Adam Leech, Speech Bubble, 2008, jednokanálové SD video, 05:38 min. Courtesy ARGOS Centre for Art and Media, Brussels; Laure Prouvost, Charlie the Dog, 2010, jednokanálové HD video, 03:30 min. Courtesy MOT International London, Brussels, foto: Jan Mladovský; REKURZE 1.618, pohled do instalace, z leva do prava: Maija Timonen,
Total Atmospheric Mean, 2010, jednokanálové SD video, 19:15 min; Clunie Reid, The More or Less of Miley Cyrus, 2013, jednokanálové HD video, smyčka 02:59 min, Courtesy MOT International London, Brussels, foto: Jan Mladovský.
Lenka Bardová
