Výstava Grey Gold připravená kurátorkami Terezií Petiškovou, Annou Varteckou a Vendulou Fremlovou představila výpověď starších ženských umělkyň, které společně se známějšími (a v minulosti nepoměrně častěji prezentovanými) mužskými souputníky spoluutvářely silné vzepětí poválečného modernismu i postmoderní uměleckou reflexi přelomu 20. a 21. století. Konfrontují tak všeobecně přijímané i částečně pozapomenuté umělecké přístupy vyrůstající z nutkavého pocitu vzdoru vůči manipulujícímu politickému systému, které ve většině případů ústily do apolitického gesta, vnitřní emigrace, do klauzury zajišťující v nesvobodném systému alespoň okleštěný pocit potřebné tvůrčí autonomie. Kurátorky expozice však zároveň sledují, jakým způsobem se jejich tvorba vyvíjela v období společenské transformace po sametové revoluci, jež umělkyně zastihla na prahu jejich tvůrčí i lidské zralosti.
Základním klíčem uplatněným při výběru exponátů totiž byla kromě generační příslušnosti autorek, a v tomto ohledu je celý projekt pozoruhodný, též preference jejich současné tvorby, která v mnohém na dřívější díla navazuje, často však také předešlé ideály relativizuje. Umělkyně, které si svůj osud vyvzdorovaly a obstály v konkurenci převážně maskulinního uměleckého prostředí, tak v dílech poučených událostmi druhé poloviny 20. století, ovlivněných dějinami soudobého umění i peripetiemi vlastních životních osudů, přinášejí neutuchající touhu „převyprávět“, zprostředkovat obrazové svědectví zkušeného člověka o současném světě i neměnných hodnotách, které lidský život přesahují.
Přehlídka umístěná v horním patře brněnského Domu umění (30. 4. – 3. 8. 2014) pokrývá celé spektrum materiálových i názorových přístupů. V koncentrované, avšak o to pregnantnější zkratce například přináší jedinečnou výpověď o stále vysoce aktuálních pozicích autorek, jejichž tvorba dodnes citlivě reaguje na aktuální vývojové tendence minimálně v rámci středoevropského uměleckého kontextu. Soustředí se přitom na výjimečnou a všestranně obdivuhodnou fascinaci Jany Želibské (nar. 1941) oblastí nových médií, vznosný purismus a racionální minimalismus Adély Matasové (nar. 1940) nebo angažovanou gender-artovou ironii a grotesku Kláry Bočkayové (nar. 1948).
Protipól tohoto přístupu potom tvoří objemem rozsáhlejší, v expozici dominantní, ale v ženské linii dějin umění také předvídatelnější lyrická poloha, ponořená do nitra autorek a jejich bezprostředního okolí, která je na výstavě nejčastěji zastoupena kresbou, v menším měřítku malbou. Efemérní studie mraků a kouře Jitky Svobodové (nar. 1941) v tomto ohledu vytvářejí zajímavý kontrapunkt ke kresbám vzniklým při poslechu skladeb Leoše Janáčka Inge Koskové (nar. 1940) nebo bezejmennému, jako dech lehkému transcendentálnímu přesahu Daisy Mrázkové (nar. 1923). Nezaměnitelnou poetikou rovněž oplývají obrazy Marie Blabolilové (nar. 1948) využívající rastr dekorů klasických linoleí, který autorce slouží coby prostředník mezi mikro a makrosvětem nebo mezi realitou a jejími zástupnými symboly.
Bylo by liché a zavádějící ptát se, proč je kurátorský koncept postaven na výlučné prezentaci ženského umění. Naopak je třeba vysoce ocenit snahu důsledně přehlédnout tuto oblast umělecké tvorby, která by bez takto soustředěného kurátorského zájmu mohla být do jisté míry ztracena. S určitou nadsázkou lze dokonce tvrdit, že v kontextu systematického výzkumu, který výstavě předcházel a je zdokumentován v rozsáhlé publikaci, je neméně důležité i to, co se nakonec do expozice v brněnském Domě umění z prostorových důvodů nevešlo.
Jana Želibská, Žeby mimozemšťan, 2003–12.
Pohled do instalace výstavy Grey Gold nalevo: Inge Kosková Kresby při poslechu Leoše Janáčka Zápisník zmizelého, 2012. napravo: Adéla Matasová, Iluminace, čeření, 2005
Adéla Matasová Nekonečnost čísel, 2006-11
Foto: Michaela Dvořáková.
Zdena Kolečková je výtvarná umělkyně.
Michal Koleček je teoretik umění a kurátor.
Oba působí na FUD UJEP.