.png)
Práce Milana Housera vznikají v rozsáhlých sériích, které tvoří jednotlivé na sebe formálně volně navazující a mnohdy paralelně vznikající cykly. Finalizace série je pro něj totiž nemožná: proces opakovaného zkoušení, co materiály dokážou, nelze nikdy úplně uzavřít. Poslední výstavní projekt Milana Housera nazvaný Eugenika (24. 09. – 22. 10. 2014, kurátorka Marika Kupková) nově rozvíjí předešlé autorovy práce s objekty a instalacemi. Autor zde opouští svoji k dokonalosti dovedenou techniku vylívaných syntetických obrazů a testuje nyní fyzikální vlastnosti gravitace na řadě několika přesně zvolených objektů. Výrazové konstanty, jako je použití barvených laků, prvky ready made nebo důraz na konstitutivní roli technologie, zde zůstávají zachovány. Nikoli náhodou ke svému experimentu vybírá esteticky sporné napodobeniny antických sošek aktů a byst z umělého kamene. Právě tyto mohou v umělcově projektu polemizovat se studiem metod, které měly vést k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka. Zde však bysty pod vrstvou barevné stékající hmoty nedávají vyniknout individualitě ztvárněného jedince. Vytváří naopak jeho pitoreskní podobu. Novou veličinou je tedy využívání esteticky příznakových a emblematických předloh, které autor nechává postupnými zásahy zmizet. Znejisťující moment spočívá v tom, že původní podoba je změněná, „překrytá“ k nepoznání. Přesto ale zůstává dostatek vizuálních indicií, abychom mohli přemýšlet, jak asi objekty vypadaly předtím, než se „to stalo“, a mohli si představovat obraz toho, co nevidíme.
Pohled do instalace Milan Houser Eugenika , 2014 Galerie Kabinet TIC, Brno, 2014 foto: Michaela Dvořáková
Pavlína Míčová