Stanislav Abrahám

Stanislav Abrahám patří k umělcům, kteří stěží kdy budou považování za sólisty. Ačkoliv se na hudební, výtvarné a soundartové scéně pohybuje již více než 15 let, pro většinu půjde o jméno zcela neznámé. Těžiště jeho práce je spíše než v sebevědomých autorských projektech v týmové spolupráci napříč divadlem, hudbou a výtvarným uměním.

Abrahám patří ke generaci umělců, kteří byli na přelomu devadesátých a nultých let silně ovlivněni pražskou scénou sound-artu kolem internetového rádia Lemurie sídlícího do roku 2007 v NoD. Dnes již neexistující „dočasně autonomní projekt“ sdružoval hudebníky, programátory a teoretiky inklinující k mezioborovému přemýšlení, psychogeografii, improvizaci, happeningu a elektroakustické hudbě. Ačkoliv Abrahám již předtím působil ve funkové kapele Funtasy Milk a od roku 2003 s Michalem Šebou v elektronickém duu Datalive, po roce 2005 rychle přechází k rozvolněnějším formám improvizace a zvukové performance. Jeho akustické performance z této doby využívají bazální metody samplingu akustických objektů, elektroniku a modulární syntezátory ve formě scénické performance, ve které je stejně tak podstatné, jak zvuk zní i jak na scéně vzniká. Od roku 2007 pak společně s Michalem Cábem a Martinem Blažíčkem založil live cinema skupinu Mikroloops, soubor využívající mnohonásobné a živě manipulované filmové projekce ve spojení s improvizací, hudbou, mediálně archeologickými i digitálními postupy. Práce s Mikroloops znamenala pro Abraháma iniciaci pro další elektronické improvizace, jako byla společná audiovizuální performance Spectral Scenery (2010) s Michalem Kindernayem, duo s hráčem na šakuhači Christopherem Y. Blasdelem, duo s pozdějším členem Mikroloops Georgiem Bagdasarovem nebo remixy živého vysílání ČRo s Michalem Cábem (2008). V témže roce se podílel i na jedné z iniciačních akcí pražského Institutu intermédií. Tou byla instalace Orfeus, interaktivní audiovizuální prostředí, které v té době adaptovalo téměř kompletní mobiliář této audiovizuální laboratoře. Projekt, který svedl dohromady programátory, tvůrce zvuku a obrazu, ukázal funkční model pro tvorbu síťového uměleckého díla. Kolem roku 2010 se Abrahám také odklání od standardních prefabrikovaných nástrojů a začíná programovat a vytvářet nástroje vlastní, především v prostředí MAX/MSP. Možná právě tyto zkušenosti jej přivedly ke spolupráci s Věrou Ondrašíkovou na tanečním představení 15 steps (2010). Multimediální choreografie, jejíž hlavní témata jsou rozhodování, navigace a směry, je ze značné části ře-šena senzorickým spojením tanečníka, světla a zvuku. Ačkoliv se jeho podíl zúročuje převážně v hudební složce, práce na vývoji 15 steps přinesla model kreativně-technické laboratoře, v níž jsou tvůrčí a technické problémy řešeny ve vzájemné symbióze. V tomto duchu lze vnímat i jeho přínos pro aktuální adaptaci Havlových Antikódů (ND, 2013), ve které je kromě hlavní herecké role i autorem jedné z verzí softwaru pro interaktivní ovládání zvuku.

Dosud nebyla řeč o výtvarných projektech. Ty jsou v Abrahámově pojetí většinou v úzkém spojení s tématem zvuku jako fenoménu. Mezi ně můžeme počítat Trubky a bubliny (Avoid, 2011) s Veronikou Resslovou, kde sochařskou prostorovou instalaci doplnil o zvukové objekty šířící zvuk v sepětí s tvary architektury. V jeho vlastních pracích zpravidla nalézáme na místě výtvarného materiálu běžná zvuková zařízení. V L+R= (Galerie NTK, 2011) jsou jím obyčejná sluchátka použitá jako vizuální i zvukový objekt, Pomlka (GAMU 2012) je tvořena sérií laciných reproduktorů přehrávajících tichá místa Dubčekova rozhlasového projevu z roku 1968.

Pro všechny z uvedených prací je příznačné užívání přístrojů a technických mechanismů prostých jakékoliv estetizace nebo rozšiřujících významů téměř jako předmětů denní potřeby. Z tohoto pohledu zapadají jeho práce do kontextu galerijního sound-artu, je však nápadné, nakolik pracuje s nedramatičností artikulovaných sdělení. Jako by jeho instalace nevypovídaly ani tak o něčem mimořádném a fascinujícím, jako spíše o obyčejných věcech, v jejichž přítomnosti se cítíme dobře.

Circle is not line, 2012 online performance, instalace L+R=, 2011 vícekanálová zvuková instalace

Stanislav Abrahám Pomlka, 2012 vícekanálová zvuková instalace.

Circle is not line, 2012 online performance, instalace

všechna fota: archiv autora.

Martin Blažíček je pedagogem Centra audiovizuálních studií na FAMU.