Pavla Sceranková Pohyb v meziprostoru

22. 4. 2015

výtah

Na začátku každé zamýšlené sondy, vstupu do privátního území umělce, počáteční fáze ohledávání a porovnávání děl, můžeme zahlédnout leitmotiv. Již při letmém seznámení se s dílem Pavly Scerankové zaznamenáváme jistou dvojakost, reprezentovanou navigací dovnitř ke vzpomínkám řazeným v čase a paralelně vně do prostoru okolního světa. Při hlubší analýze nalezneme hledané jednotící východisko — POHYB.

kymogram

V případě rozpomínání se na minulé děje (6 snů z hrnečku, 2006) je tématem autorčiných prací vnímání modifikované vzpomínkou (Bunkr, 2006). Realizovaný průzkum jevů vnitřního světa, založený na intimní získané zkušenosti, se zakládá na prověřování a srovnávání obrazu minulého mísícího se s určitou částí přítomnosti a čisté vzpomínky (Babiččin byt, 2007). Ve chvíli zhmotnění vzpomínka přechází do stavu aktuálně prožívané věci. Cíleným výtěžkem autorčina počínání je zjištěná distance. Aktivaci pozorovatele zaznamenáváme při interakci s dílem, tedy v aktuálním stavu jeho přítomnosti.

póly

Kinetika objektů Pavly Scerankové často zástupně simuluje konkrétní akci (Dvě fáze klepadla, 2006; Míchačka, 2007; Pohybovadlo, 2007). Hraniční rozpětí vychylujících se pohybů předmětu odkazuje k činnosti, při níž absentující subjekt zastupují pouze jeho počitky (v tomto případě iluze původního počitku). Čtení usnadňuje do jisté míry polarizace vjemů, přeneseně situací: otevřeno—zavřeno, viditelné—neviditelné, nahoře—dole (Vystěhování. Nastěhování, 2007). Záměrný přepis principu v kinetický objekt je ve své podstatě senzomotorický, „tělo je modelem věcí a věci modelem těla“ (Otevřeno zavřeno otevřeno zavřeno…, 2008; Up # 2 / Up # 2, 2008).

hráz

Vždy přítomný pohyb v dílech autorky je v několika případech negován stagnací. Zastavení, ustrnutí, vzpříčení hmoty způsobené překážkou ať mentální, či fyzickou zviditelňuje v dílech působení protisíly bránící pohybu (Umzug, 2007). Zdánlivá bezvýchodnost stavu může být překonána změnou postoje (Souhvězdí, 2013−14). Lpění na představách, stanoviscích, neochota vidět problém z jiného úhlu pohledu způsobuje blok vyhrocující situaci v potenciální konflikt – pohyb předpokládaný (Hlavo Lam, 2009; Z lásky, 2009). Délka trvání kolizního stavu určuje následky dopadu. Kompromis je příslibem řešení (Karavan lásky, 2009).

prizma

Jiné z mechanických objektů autorky vděčí za zrod mimořádnému a nečekanému setkání. Událost předložená jako dějové schéma (Jdi pryč. Vrať se, 2009; Parkovací smyčka, 2009; Jdu, 2009) s jinou relací času je v nich převyprávěna v nově formulovanou akci podávající zprávu o tom, co bylo možné spatřit a zažít ve zcela jedinečném okamžiku a pozici. Silou, která tvoří, je nutkavá potřeba umělce zachytit určitý princip pohledu (Modelová situace, 2009).

exploze

Pokud byl autorčin zájem o fyzikální jevy v raných pracích jen málo zřetelný, v současnosti je již jasně proklamovaný. Fascinaci vědeckými objevy zákonitostí vesmíru – klasické mechaniky, koketně působící iluzivní hry popírající zemskou přitažlivost (Možná, 2010; Obrázek z kuchyně, 2010), hravě opojné projekce absolutního časoprostoru simulované trajektorie pohybu částí výbuchem roztříštěného předmětu (Ano nebo ne, 2010)– překrývají apriorní náhledy mířící mimo dosud měřitelné, dopočitatelné a vůbec představitelné meze lidského poznání (Umění nezměřitelných vědeckých otázek I, II, 2011). Počátek její Vesmírné odysey zaznamenáváme v roce 2005 (Malá a Velká sendvičová kometa). Přes prvotní opatrné pokusy, vědoma si omezení vědeckých hypotéz i možností nalézat řešení, dnes zcela sebevědomě užívá výhod a výsad autonomie umělce — neomezení (Discovery, 2013; Hubbleův teleskop, 2013), absenci potřeby skládat účty logice.

let

Radikální gesto odpoutání se od zemské přitažlivosti představovala výstava Žena na Měsíci inspirovaná filmem Fritze Langa Frau im Mond (1929), která se konala v GHMP na jaře roku 2013. Slečna Friede v tomto sci-fi snímku zastupuje vyvažující ženský princip. Konstelaci kosmických těles z příze (centrální prostorová instalace výstavy, Planetární soustava, 2013) v neustálém procesu přeskupování – předávání energie (splétání a rozplétání) – sekundovala v instalaci Sedm vteřin, 2013, startující kosmická loď (v Langově filmu bylo poprvé v historii použito odčítání při startu rakety Friede). Návštěvníci v interakci s objekty svou přítomností nepřímo demonstrovali souvztažnost dějů ve vesmíru, své postavení v celku, kde každá myšlenka i čin jedince má stejný význam jako ostatní hmotné i nehmotné děje, kterými je utvářen. Slovy fyzika Sylvestera Jamese Gatese: „Vesmír a my jsme složitě svázáni dohromady.“

universum

Signály vesmírného šumu zaznamenal při výstavě Žena na měsíci astrofyzik Bruno Jungwiert, pracovník Astronomického ústav AV ČR, který po seznámení s tvorbou Pavly Scerankové rozpoznal nebývalý zájem umělkyně o fyziku a astronomii. Oslovil ji a vyzval k vykročení ze sluneční soustavy do světa galaxií a dál do vesmíru. Díky tomuto podnětu a možnosti komunikace s odborníkem zabývajícím se danou problematikou šířeji získala její práce nový rozměr. Reakce na sebe nedala dlouho čekat a zhruba za půl roku autorka připravila pro Fait Gallery MEM v Brně výstavu s příznačným názvem Staré světlo v Oddělení galaxií (2014). Přestože dimenze, do níž autorka vstoupila, jsou člověku nedosažitelné, dnes částečně zprostředkované pouze nejvyspělejší technikou, v tomto případě orbitálními teleskopy Chandra a Hubble, díky kterým je možné zaznamenat skutečnou srážku galaxií (viz fotografie z roku 2011, která zachycuje dva extragalaktické systémy VV 340 Sever a VV 340 Jih), a počítačovými simulacemi, autorský model sestavený ze šestice modulů s otočnými hlavicemi je nástrojem podřízeným zákonům mechaniky, kotvený přitažlivostí země. Předměty, které konstrukci doplňují, jsou běžné produkce, charakterem užití osobní. Hybatelem soukolí je člověk dávající podnět k akci — zavdávající příčinu. Dílo samo dostává smysl teprve na základě jeho fungování. Potenciální srážka galaxií je pouze jedním z možných výkladů, avšak dílo „se živí pravdami, které rodí“ (Deleuze).

 

Yvona Ferencová: Při nedávném rozhovoru jsme narazily na pro tebe zcela zásadní téma – GRAVITACI. Můžeš alespoň nastínit, v čem tě tolik uchvacuje?

Pavla Sceranková: Gravitace je síla, která zásadně formuje život. I když má změřitelnou hodnotu, její působení si běžně neuvědomujeme. Jako bychom nosili na hlavě velký kámen, ale necítili jeho váhu. Už její definice je podle mě dojemně romantická „univerzální silové působení mezi všemi formami hmoty… má nekonečný dosah a je vždy přitažlivá“ 1 . Samozřejmě, že když padám z mrakodrapu, tak jsem si té síly dost dobře vědoma (země mě přitahuje k sobě). Takové padání musí být impozantní zážitek, ale v podstatě i když jenom vstanu ze židle, tak se stavím proti obrovské síle.

Mám moc ráda momenty, kdy se stane, že s gravitací nepočítám, že na ni zapomenu. Například když si vymyslím konstrukci a až pak mi dojde, že jsem gravitaci do výpočtů nezahrnula. Nějaká část mého mozku žije v beztížném stavu.

YF: Mnoho děl souvisí přímo s tvým životem, s tím, co právě prožíváš. Přichází někdy inspirace i samovolně bez osobního prožitku či emoce?

PS: Takhle to podle mě nelze oddělit. Ano, často vycházím ze subjektivních zážitků, ale mým zájmem není jejich psychoanalýza. Obecně by se dalo říct, že mě zajímá, jak a jestli vůbec lze počitek zprostředkovat. Nejde mi o to informovat o něm, ale rekonstruovat ho. Zjistit, jak počitek zavinout do znaku (znakem v tomto případě rozumím sochu, instalaci, video, …) a co se stane, až se ten znak rozvine – až ho třeba zažije divák. Samovolné z podvědomí se vynořující obrazy do toho procesu vstupují vždy. Někdy ve větší, někdy menší míře. Jsou jakousi matricí, kterou pak upravím vzhledem k tomu, co sleduji. Jejich nahodilost dělá věci napínavější. Důležité ale je zůstat přesný, nevymýšlet si.

YF: Tvá díla jsou velkorysá. To platí nejen o měřítku fyzickém. Byla tvá původní představa více méně vždy vázána k proporcím člověka, nebo jsi musela v některých případech k menšímu měřítku přistoupit jako ke kompromisu?

PS: Měřítko je vždy součást smyslu díla. Nelze ho přizpůsobit okolnostem, aniž by to ovlivnilo původní záměr. Taky ale neumím myslet věc bez ohledu na prostor, ve kterém bude vystavena – zažívána divákem. Všechny tyto faktory spolu úzce souvisí. Každá otázka má své měřítko a aktualizuje se dle charakteru výzvy, která přichází. Pracovat ve velkém měřítku znamená konstruovat situace (divák se dostává dovnitř). V menším měřítku jsou objekty určeny k pozorování (člověk zůstává vně). Mají funkci znaku, který diváka odkazuje do abstraktního prostoru a věc se odehrává jenom v je- ho mysli.

 

YF: V současné době se vznášíš mezi galaxiemi. Splnil se tím tvůj sen?

PS: Snažit se už jenom přemýšlet v mezigalaktickém měřítku bere dech. To, že výzva k takovému druhu uvažování přišla přímo z Oddělení galaxií od pana Bruna Jungwierta je něco, o čem se mi ani nesnívalo.

 

 

 

 

 

 

 

 

1 dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Gravitace

 

Pavla Sceranková (1980, Košice) studovala intermediální tvorbu na AVU v Praze (2000−2006). Simulované události oproštěné od hotových matric jsou výsledkem jí prováděného privátního výzkumu vnímání skutečnosti (video, videosochy, akce, kinetické předměty, site-specific instalace). Svými díly rozkrývá vazby příčinných souvislostí. Formální struktura jejích děl předpokládá interakci publika. Ve svých projektech se pohybuje na rozhraní sochařství a neokonceptuálního umění.

Pavla Sceranková Ano nebo ne, 2010 rozbitá lampa, rádiové anténky foto: archiv autorky.

Bunkr, 2006 vzpomínková fotoperformance na křeslo v obýváku, 6 barevných fotografií A5 foto: Dušan Zahoranský.

Srážka galaxií, 2014 šest kinetických ocelových konstrukcí, porcelán, foto: Martin Kacvinksy.

Umění nezměřitelných vědeckých otázek I, 2011 dekorativní polystyrenový obklad imitující dřevo, dřevěná konstrukce foto: archiv autorky.

První žena, 2013 šatní skříň, ocelový plech foto: Jiří Thýn.

Otevřeno zavřeno otevřeno zavřeno…, 2008 mobilní sádrokartonové desky foto: Dušan Zahoranský.

Vystěhování. Nastěhování. 2007, videosocha, 1:00 min foto: archiv autorky.

 

Yvona Ferencová je kurátorkou Moravské galerie v Brně.

Find more stories

Home