Retrospektiva Jána Mančušky v Městské knihovně je označována za jednu z největších událostí na lokální umělecké scéně v tomto roce. Pro labyrint malých a velkých místností galerie připravil kurátor Vít Havránek velkorysou a klasicky pojatou přehlídku Mančuškových prací, a to od těch nejstarších – ještě z let studií na pražské AVU – po ty nejuznávanější – ze sbírek evropských a amerických muzeí. Ke spolupráci přizval umělce Zbyňka Baladrána a Tomáše Svobodu, kteří vytvořili architekturu výstavy a jednotlivá díla rozdělili instalačně na dvě roviny. Pomocí výrazně žluté nástěnky a magnetků oddělili kresby a texty, jež Mančuškovu tvorbu inspirovaly, od samotných děl.
Vystaveny jsou jak Mančuškovy nonspektakulární práce z obyčejných předmětů z domácnosti, tak videa a textové instalace tematizující nechronologické uchopení času a pohyb diváka, či kresby a díla zabývající se materializací procesů myšlení. Snahou kurátora bylo především ve velmi poctivé a střízlivé podobě předvést co nejkomplexnější obraz Mančuškovy tvorby. Sám Havránek celý projekt, který vyústil ve výstavu, v textu v katalogu nazývá inventurou. Jde o zpřehlednění již dokončeného díla, shromáždění textů a prací na jednom místě. Také katalog tomu odpovídá, spíše než o snahu nově uchopit či popsat Mančuškovu tvorbu se jedná o uspořádání již existujících textů a interpretací.Výstava tak vyvolává převážně pocit, že se hodnotí již zhodnocené. Že dílo autora, který dosáhl uznání v západním světě umění, již nepotřebujeme nijak aktualizovat nebo nově interpretovat. U Mančuškových děl je to pochopitelně velice náročné. Jeho instalace s neokázalým obsahem a všední estetikou, jejichž podoba vychází ze snahy oponovat spektáklu a zábavnímu průmyslu, jsou dnes především dokladem o přelomu tisíciletí a potřebě vyrovnat se s končícími devadesátými lety. Je proto jen škoda, že na výstavě zaznívá kritika spektáklu pouze z jakési formální pozice (které nahrávají doslovné rekonstrukce instalací z předmětů z domácnosti), kdežto v době svého vzniku měla často také silný sociální charakter, který v rozhovorech podtrhoval i sám Mančuška. Pro mladší generaci návštěvníků tak možná zůstane samotná přehlídka děl více historickým dokumentem než aktuální uměleckou událostí.
Ján Mančuška Velké zrcadlo , 2009 zrcadlo, rozměry variabilní, foto: Tomáš Souček.
Anna Remešová
