Pro brněnskou Fait Gallery Preview připravila dvojice Jiří Franta a Ondřej Homola výstavu s názvem Slepý mistr a kulhavý mnich. Marika Kupková ve svém doprovodném textu popisuje přístup autorů jako v zásadě institucionálně kritický. Soubor prezentovaných prací je ironickým komentářem k rigidní a příliš abstraktní polaritě hodnotících výroků typu hezký–škaredý v obecném sociálním kontextu a současně k rádoby sofistikovanému vyhýbání se těmto kategorizacím v diskursu o umění. Této charakteristice výstava skutečně odpovídá, aniž by ji text příliš definoval a tím vyčerpal – což je v současném postkonceptuálním umění samo o sobě pozoruhodné. Kresby připomínající bodré karikatury ze sešitů křížovek, ohnutý meč, řetěz či koule neumětelsky uplácané z hlíny místo vyrobené z kovu, liliputka a svalovec, tedy performeři jako z cirkusu, plastelína a „díra v sádrokartonu“ spoluvytváří soubor třesku-tých bizarností, jimiž si autoři v posledku dělají legraci hlavně sami ze sebe.
Ačkoli si Frantu automaticky spojujeme spíš s Davidem Böhmem, jeho spolupráce s Homolou se zdá být velmi přirozená, a to právě díky sdílenému smyslu pro humor, který výstavě udává tón. Udává tón, avšak jedním dechem je třeba dodat, že je stejně jako kritický rozměr výstavy důsledně kontrolován a ani zdaleka se neblíží hranici, na níž bychom cítili jakoukoli závrať. Franta s Homolou jsou jako kluci uličníci, kteří dali učitelce na židli mokrou houbu, stále se však pohybují v bezpečném poli obecně přijatelného, kde jim v podstatě nic nehrozí. Až bychom řekli, že za svou malou neplechu budou spíše mnohými pochváleni, protože špetka kritiky musí být. Anebo hůře, že vtipnost je jen sladká poleva na jinak docela mdlém těstě. Nakonec, přesně jako napsala Marika Kupková: „Jako když praštíte pěstí do stolu a pak se tomu zasmějete.“
Jiří Franta a Ondřej Homola Slepý mistr a kulhavý mnich , pohled do instalace výstavy, Fait Gallery Preview, Brno, 2015, foto: Marek Mičánek.
Klára Peloušková
