Pražské Quadriennale se letos oproti předchozímu ročníku rozrostlo všemi směry. Přidalo počet sekcí a událostí či propojilo část programu s Tancem Praha. Expozice jsme mohli shlédnout v pražských palácích, kostelích, galeriích i veřejném prostoru. Návštěvnost PQ se třikrát zvýšila – během jedenácti dní se jej zúčastnilo rekordních 180 000 návštěvníků.
Tradiční koncepce národních expozic, podobně jako na Bienále umění v Benátkách, přinesla vhled do lokálních škol scénografie i přinesla živá vystoupení se znaky domovské produkce, avšak s úrovní a záběrem mezinárodním. Výstavní část představující pojetí divadelního prostoru ze 78 zemí světa odkryla kromě pestré přehlídky i problém statické prezentace scénografie, letos navíc umocněné poetickými, leč stísněnými či barokně zdobenými místnostmi. Většina projektů se snažila učinit svůj výstavní koutek interaktivním a ukázat ho jako samonosný artefakt. V některých případech fungovala expozice výborně (Polsko), jindy však tíha a kašírovanost kulis viděných více zblízka než na velké scéně kamenných divadel, anebo fascinace novými médii neměly bez propojení s divadelním prostorem a dramatickou linkou příliš podnětnou vizuální výpověď (Maďarsko, Rumunsko, Velká Británie, Rusko, Bulharsko, Arménie aj.). Svěží přístup však ukázaly studentské sekce například Švédska, Polska, Finska a dalších.
Satiricky uhlazený kuloár politické strany a myšlenkově nosnou i precizně provedenou realizaci představil vítězný projekt Sjednocené Estonsko od Divadla NO99. Tvůrci zde přejali populistickou rétoriku a ideově prázdnou politickou formu předvolební kampaně. Zvolili natolik předsvědčivou formu manipulace s davem, že jejich performanci nejen navštívilo 7 000 tisíc osob, ale také svých 25% potencionálních voličů uvrhli ve zklamání, když dotyční posléze zjistili, že dvouměsíční kampaň byla pouze fiktivní. Hranice reality a umění, od 60. let neustále se opakující motiv umění galerijního i dramatického, se ukazuje být stále palčivým problémem a PQ se ho letos snažilo naplnit aktuálními otázkami i smyslem.
Prague Quadriennale 2015, Sjednocené Estonsko , Theatre NO99, foto: Martina Novozámská.
Markéta Magidová
