Dílo Rogera Hiornse, které bylo u nás poprvé prezentováno v Galerii Rudolfinum (28. 5. 2015 – 9. 8. 2015, kurátor David Korecký), může u návštěvníků vyvolat až zlostné emoce. Ty totiž zpravidla spolehlivě startují tři skutečnosti: umělecké dílo, které je abstraktní, umělecké dílo, které je neviditelné, a nakonec umění, které potřebuje k pochopení dodat mnohá vysvětlení, jednoduše „návod“. Tím vším totiž tento výstavní projekt instalovaný v prostoru velké galerie Galerie Rudolfinum, která se záslužně orientuje na import západního, často britského, umění vykazuje. Hiorns patří ke generaci současných čtyřicátníků, která vystřídala předchozí uměleckou generaci Young British Artists stavící svá umělecká vyjádření především na provokujících komentářích a zesměšňování soudobých společenských hodnot. Aktuální práce birminghamského rodáka na tento okruh britských umělců navazují, ale na diskusi o smyslu a podobách současného umění, jehož představiteli jsou například i v Galerii Rudolfinum nedávno představení bratři Chapmanovi, reagují bez potřeby vyvolat pouze efekt šoku. Roger Hiorns instaluje nahého muže na vyřazeném leteckém motoru, vystavuje nefunkční automobilové součástky chrlící pěnu a rozdrtí na prach kostelní oltář. Vytváří svá díla z průmyslového odpadu, automobilových komponentů a sakrálních symbolů. Usiluje tím však o vyvolání diskuse o problémech současné západní civilizace. Využívá k tomu konceptuálních principů, angažovaného umění, kritiky autorit a mocenských struktur. Přítomný je zde i moralistní tón. Vyprovokovat žádoucí diskusi se mu podařilo nakonec hned ve dvou rovinách. Jednak relativizací mravních symbolů a jednak otázkou nad smysluplností současného umění. Je to paradox. Vždyť právě tento Brit brojí svým uměním proti světu plodícímu nesmysly. Vše však nakonec zapadá do konceptu pomíjivosti myšlenek, slov a postojů.
Umělec byl v roce 2009 nominován na prestižní Turner Prize. Výstavní projekt v Galerii Rudolfinum je autorovou dosud největší samostatnou přehlídkou.
Roger Hiorns pohled do instalace, Galerie Rudolfinum, 2015, foto: Martin Polák
Pavlína Míčová