VII. Zlínský salon mladých

25. 7. 2015

„To umění, co teď dělají mladí, je prostě takové příliš tvrdé,“ prohlásila při našem rozhovoru sympatická dáma, která se sama podílí na vystavování současného umění ve Zlíně.

Tvrdé. Ale v jakém smyslu? Jako když má někdo tvrdý život? Nebo jako když je někdo tvrdý chlap? Nebo snad jako když je něco tvrdé jako kámen?

Možná že spíš než o tvrdosti bychom mohli v souvislosti s díly na sedmém Zlínském salonu mladých (pakliže je svým způsobem zprůměrujeme) uvažovat o vlastnosti, která by se dala pozitivně pojmenovat jako čistota nebo neokázalost či jednoduchost. Výsledek jako by měl v divákovi potlačit dojem přílišné spontaneity nebo dokonce přiznané improvizace. Koneckonců Salon je i soutěžní výstavou, a při této příležitosti je jmenován laureát Ceny Václava Chada (CZ) a Ceny Igora Kalného (SK), profesionalita je tedy na místě.

V negativním smyslu bychom onu čistotu mohli přejmenovat na strohost.

Díla umělkyň a umělců z Česka a Slovenska vybraná na letošní zlínskou přehlídku se skutečně nevyznačují přehnanou velkorysostí – ve smyslu pompéznosti, excentričnosti nebo monumentality. Fotografie jsou vždy jen černobílé; malby postrádají výrazné rukopisné gesto; socha je uspořádaná spíš architektonicky, než aby se věnovala dynamice pohybu.

Nebo ještě jinak: možná že spíš než tvrdost je pro většinu děl na Salonu příznačná jistá chladnost. Mohli bychom použít i slovo vykalkulovanost, ale to má příliš negativní konotace. Až na výjimky představená díla nereprezentují ani nepodněcují zvlášť silné emoce, spíš jen nálady, anebo ještě více estetickou a intelektuální kontemplaci. Snad žádné dílo nevyvolá u diváka šok nebo nějaké výraznější pohnutí. Na výstavě se nesetkáme s tématem mezilidských vztahů a dokonce ani s nějakým vyprávěním, příběhem. Jako nejčastěji reflektované se naopak ukazují být dvě obecnější oblasti – kultura (ať už jde o umění a samotné médium, jazyk, nebo pop-kulturu) a příroda (samozřejmě také ve vztahu k člověku, často dokonce s jistým ekologickým podtextem).

Je otázka, kolik předpon post- by se dnes už mělo psát před konceptualismus, faktem ale je, že nejen videa nebo fotografie, ale i „tradiční“ malba a socha, které nyní najdeme ve Zlíně na Salonu, se opírají o více či méně viditelný a deklarovaný „koncept“. Tím ale nechceme pojmenovávat žádný současný -ismus. Spektrum výrazů a východisek autorů a autorek zde zastoupených je široké a nebylo by adekvátní je podřazovat pod jednu kategorii nebo nějakou tendenci. Porota zkrátka pro tento ročník vybírala takové umělce, resp. konkrétní díla, která svědčí o promyšleném (někdy přímo distancovaném) postupu spíš než o bezvýhradně intuitivním tvůrčím činu, který stále mnoho lidí považuje za nezbytný předpoklad umění s velkým U. Zde je na místě zdůraznit, že tento popis nemá charakter hodnocení, ale spíš pokusu o nalezení společného jmenovatele. Zatím je těžké říct, zda nastíněné vlastnosti odkazují především ke kritériím výběru, které uplatnila odborná porota, nebo vypovídají i něco obecnějšího o generaci umělců, kterým je nyní mezi dvaceti čtyřmi a třiceti roky.

Můžeme přiblížit sedmý Salon mladých i jinak? Asi nepřekvapí, že tak jako snad vždy, i tentokrát tu najdeme díla různé kvality; některá zahleděná do sebe, jiná reflektující okolní svět; jednou propracovanou formu, jinde poutavý obsah, někde dokonce obojí v souladu. Tady bychom ale museli začít s popisem, interpretací a zhodnocením jednotlivých děl, což je sice typické pro psaní recenzí na výstavy podobného druhu, nebylo to však cílem tohoto textu, který snad naopak podnítí některé čtenáře, aby se šli o adekvátnosti tohoto zobecňujícího pohledu na VII. Zlínský salon mladých přesvědčit sami.

 

Lucia Sceranková Oheň, Venuša, Piesok, Seina, Vietor

Dominik Gajarský   Nechtěné dobrodružství

David Krňanský, Bez názvu,

Patrik Kriššák, Kokony

Lucie Rosenfeldová Souběžné naděje

Roman Štětina, Zvuk pohlcující panel Rebarbora

Pohled do instalace VII. Zlínského salonu mladých, Zlín,2015

foto: Dalibor Novotný, KGVU Zlín, Jan Pavézka.

Petr Šprincl Morava, krásná zem

Roman Štětina, Zvuk pohlcující panel, Rebarbora

Lucie Rosenfeldová Souběžné naděje

Lucia Papčová, Arkádia

David Krňanský, Bez názvu

Pohled do instalace VII. Zlínského salonu mladých, Zlín, 2015 foto: Dalibor Novotný, KGVU Zlín, Jan Pavézka.

 

Tereza Jindrová je kurátorka a kritička.

Find more stories

Home