Je to už nějakou dobu, co malíř a sochař Milan Houser společně s fotografem Martinem Polákem vybočili v přípravě autorské monografie z konvencí standardní dokumentace děl. V souvislosti s autorovou jarní výstavou Barvometrie v Domě umění města Brna se však jistě hodí jejich počin nyní připomenout. Na rozdíl od této Houserovy rozsáhlé site specific instalace,v níž jsou umělecká díla součástí bílé krychle galerie, se naopak autoři konceptu katalogu z roku 2014 (výrazný podíl je přičítán grafickému designéru Adamu Macháčkovi) rozhodli ukázat umělcovy obrazy v situacích, v nichž se nacházejí poté, co je prodá či daruje. Šlo jim tehdy o to, zachytit je v autentických prostředích, jež reprezentují dialog malby se sociální situací; mohou totiž stejně dobře odrážet funkci zřejmé společenské reprezentace či naopak jen těžko vymezitelné hranice veškerých možných privátních přístupů k umění. Autoři pro katalog zvolili strategii pozorovatelského přístupu, který vylučuje jakékoli zásahy či úpravy, a tak by se měl chápat jako forma nepodmíněné instalace. Ve své podstatě však také trochu připomíná někdy poněkud kontroverzní praxi product placementu z filmového průmyslu, jen zasazenou do uměleckého provozu.
Součástí katalogu jsou texty teoretiků Václava Hájka, Rostislava Koryčánka a Martina Mazance, z nichž každý skrze odlišnou výkladovou perspektivu referuje o zkušenosti s Houserovým obrazem.
Eva Krátká
