Kresby Adély Součkové jsou jasně rozpoznatelné okruhem námětů, které autorka užívá jako archetypální znaky pro zobrazování světa obývaného vlastními mytickými bytostmi. Tak jako se klasické mýty vztahují k základním protikladům, také její záznamy zachycují napětí přírodního a lidského světa, těla a duše, srdce a rozumu.
Na pozadí rovnovážné citlivosti a osobité poetiky se však zřetelně rýsuje i silný politicko-ekologický podtext a jemně kritický společenský komentář.
Přestože Součková pracuje ve více médiích, výstava Virtuální jeskyně a zlatá klícka představuje kresby na papíře a textilu. V těchto subtilních liniích, doplněných texty, básněmi či otevřenými otázkami, autorka odhaluje svůj „epos o světě“. O světě sestávajícím z protikladů, v němž se prolíná virtuální realita s humanistickou emblematikou, symboly současného technologického pokroku s piktogramy a linkami připomínajícími jeskynní malby; dětské říkanky s všedními truismy. Tyto ikonografie, současná i tradiční, nejsou v rozporu – v díle Adély Součkové se přirozeně prolínají. Dochází v nich i k přenosu významů opačným směrem: místo přejímání skutečností do nové terminologie se fenomény, které jsme si zvykli vnímat v kontextu digitálních médií – výrazy „sdílet“, „připojit“ a pod. –, vrací zpět do kontextu reálného života.
Důležitá je metafora klece jako určitého rozhraní, dělícího uvnitř a vně, prázdno a naplnění, setrvání a únik. Dalším zástupným symbolem je žebřík (stoupání, vzrůst) či oblak (ve smyslu internetového „cloudu“). Nechybí ani autorčina ikonická zvířata – jelen a jednorožec.
Většina kreseb připomíná útržky z jakési encyklopedie či anatomického atlasu: objekty jsou svlečeny z kůže, obnaženy až na svalstvo, jednotlivé části jsou označeny a popsány. Vrstvením přes sebe vzniká shluk znaků a informací.
Expozici Adély Součkové můžeme vnímat jako memetickou mapu, zobrazující proza- tímní křehkou rovnováhu na zemi.
Adéla Součková Přesypu hodiny , 2014 malba na prostěradle, 50 × 40 cm foto: Tomáš Souček archiv Galerie Vyšehrad.
Kateřina Štroblová
