Vídeňská Kerstin Engholm Gallery poprvé představuje rakouskému publiku samostatnou výstavou tvorbu českého malíře střední generace Davida Hanvalda. Citlivě zrekonstruovaný výstavní prostor na „galerijní“ Chleifmühlgasse poskytuje ideální podmínky k prezentaci Hanvaldových obrazů s modernistickými východisky a akcentuje architektonickou organizaci jejich ploch. Výstava, která nenese žádný název, předkládá výběr prací z posledních přibližně tří let a vznikla ve spolupráci s kurátorem Martinem Dostálem.
Hanvald ve své tvorbě vědomě a opakovaně užívá starších uměleckých děl, konkrétních staveb či užitého designu k volné reintepretaci. Nejedná se ani tak o jejich programové zpochybňování, jako spíše o postupnou formální analýzu a nadto o zkoumání problematiky historického formování média malby. V minulosti Hanvald například interpretoval dílo ruského modernisty El Lissitského. V případě ruských modernistů se výzkum formy odehrával pohledem „dovnitř“. Její osvobození si nelze představit bez vlivu tehdejší filosofické a mystické doktríny, například bez působení teosofické společnosti Rudolfa Steinera, který zdůrazňoval vizuální aspekt spirituality, či textů ruského filosofa Petra Demjanoviče Uspenského. Pro Maleviče byl život v trojdimenzionálním světě otázkou pomíjivosti a limitu; usiloval o nalezení čtvrté dimenze.
Hanvald k touze modernistů po duchovní transformaci zaujímá neutrální postoj. Vybrané historické artefakty používá jako pojmy a vizuální formy, jimiž rozpracovává otázku trojrozměrnosti malby. Na výstavě je tak možné sledovat několik prací doslova překračujících rám obrazu – dílo se například skládá z různých formátů (cyklus Kunst – History – XVII , 2013), jindy nás klame, když jednou stranou vybíhá do prostoru (cyklus Green Series – No. 2B , 2015) či sám sebe variuje ve více kusech (cyklus Kunst – History – XX , 2014; zde můžeme najít podobnost s prací amerického minimalisty Donalda Judda). Původní význam jednotlivých děl ztrácí jasnou obsahotvornou funkci; vzniká protiklad mezi kdysi vážně míněným obsahem a odosobněnou povrchností estetické autonomie jeho nového zpracování, aniž by se tím však současný výsledek diskvalifikoval.
Pohled do instalace výstavy Davida Hanvalda v Kerstin Engholm Gallery, zleva: č. 17, z cyklu Kunsthistorie , 2013, 220 × 160 cm, asambláž na plátně, PLOT č. 3 , z cyklu Lidová dovednost , 2015, akryl a sprej na plátně, 208 × 239 cm, foto: Stefan Lux.
Monika Doležalová
