Jan Pfeiffer Přijít věcem na kloub

15. 6. 2016

Vizuální umělec Jan Pfeiffer je absolventem Ateliéru intermediální tvorby II Jiřího Příhody na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho dílo se pohybuje od kresby, přes animaci, objekt, instalaci, video až k scénografii a choreografii.Autor intenzivně zkoumá vztah člověka k prostoru. Vychází ze zaujetí prostorem a věcmi, které jej utvářejí. Vyjádření myšlenky je pro něj nejdůležitější, v tomto principu je pak propojení formy a materiálu druhotné. Spojujícím článkem je tvarosloví, tedy podoba věcí ve vztahu k významům. Zkoumání mechanismů, které nás obklopují, převádí do symbolického systému formou jednoduchých linií. Tzv. politikum každodenních věcí se snaží uchopit různými médii. Ve své tvorbě se opakovaně vrací k symbolice a interpretaci oblouku v historickém i současném kontextu.

Ještě na studiích na AVU se inspiroval městem, které jej učarovalo svými strukturami. Zaujaly jej zkratky, které jsou tvořeny vyšlapáním mimo klasické cesty. V díle Zkratky (2007) vizuálně zmapoval zkratky měst jak v západních zemích, kde jsou urbanisty vytvořeny a obyvateli respektovány, tak v zemích posttotalitních, kde si je tvoří sami chodci. Již tehdy se u něj objevil zájem o pohled zvenku a zevnitř, makro- a mikrosvěty. Snaha přijít věcem na kloub, uchopit sociálně-kulturně-politické vztahy a přetavit je do vizuální podoby, se tak pro jeho tvorbu stala důležitou už na počátku umělecké dráhy.

V posledních letech se u Jana Pfeiffera objevil silný zájem o narativní složku, scénografii a choreografii. Ve spojení s dokonalou vizuální formou tvoří scény, které ožívají pohybem lidského těla. Předem daná choreografie a samotný prvek procesuálnosti se tak stávají styčným bodem umělcovy současné tvorby. Objevuje se to kupříkladu v díle Okázalá abstrakce (2014) vystaveném v Colloredo-Mansfeldském paláci v Praze na výstavě Pohyb železa.V roce 2009 byl za dílo Podle první oceněn Cenou Essl Award pro studenty uměleckých škol. Tehdy se zabýval podobnostmi na odlišných místech: Propojil tři fotografie ze tří velkoměst – Prahy, Berlína a New Yorku –, které na první pohled vykazovaly prvky multikulturního stylu života. Poukázal na tři odlišná sociální prostředí, která na první pohled vykazovala podobné symptomy. Skryté odlišnosti v nich zaznamenal podobnou formou. K určitému obratu v tomto směru u něj došlo již kolem roku 2008, když zařadil do pracovního postupu vedle racionálního uvažování i prostor pro chybu. Uvolnila se tím jeho vědomá kontrola nad výtvarným vyjádřením, které vystavoval různým stupňům omezení. Například dílo Vše přichází ze tmy (2008) kreslil se zavázanýma očima bílou tužkou na papíře. Tato tvorba byla založena na tom, že se rozvzpomínal na města, která navštívil, a poslepu tvořil jejich kresebný záznam.

Jan Pfeiffer pracuje také jako architekt výstav nebo filmový výtvarník. Vytvořil kupříkladu scénografii filmu Cesta ven (2014), za kterou byl nominován na Českého lva za scénografii. Současně spravuje Galerii Pavilon na Malé Straně v Praze, kde již po řadu let výstavní plán tvoří z poloviny studenti z pražské AVU.


Na jedné ze svých posledních výstav, uskutečněné v Drdova Gallery v Praze, propojil animaci a videoprojekci s velkoformátovými kresbami a tak se pomyslně vrátil ke svým začátkům. Zkoumal poměr vztahu, který definoval prostorem.Ten se stal ústředním tématem. Vztahovost si zasadil do geometrického prostředí u animace, kde postupně vrstvil prostorové motivy. Využil metodu kresby na jeden list papíru, který pomocí gumy překresloval. Právě ona matérie byla zajímavým prvkem přiznání opotřebovanosti. Je zde patrný vliv Jihoafričana Williama Kentridge, kterým se především ve svých začátcích inspiroval. Dále vystavil kresby vytvořené pomocí štětce a grafitového prahu, které znázorňovaly imaginární krajiny. Báze malebnosti byla umocněna vrstvením uhlu malířskou formou. Nejzajímavější polohou jeho tvorby však byla kresba, která se svou adjustací na dvou opěrných bodech stala sama objektem a vizuálně odkazovala k zvlnění krajiny. Kresbu Jan Pfeiffer respektuje jako autonomní výtvarné médium, ale také jako studijní nástroj, který mu umožňuje vyjádřit se ve zkratce formou symbolických systémů.

Jan Pfeiffer (1984) žije a tvoří v Praze. Studia: 2006–2011 AVU v Praze (Ateliér intermediální tvorby Jiřího Příhody a Ateliér hostujícího pedagoga Zbigniewa Libery), stáže: 2010 Cooper Union, New York, USA. Samostatné výstavy: Poměr vztahu, 2016, Drdova Gallery, Praha; Pohyb železa, 2015, Altán Klamovka, Praha; Skrytá síla, 2014, Galerie Futura, Praha; Okázalá abstrakce, 2014, Collore- do-Mansfeldský palác, Praha. Skupinové výstavy (výběr): Movere, 2016, Dům umění města Brna; Persona Forte, 2015, Prádelna Bohnice, Praha; Mixed Greens, Nulla Dies Sine Linea, 2014, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem; Multiplicity, 2014, New York, USA; Biennale Di Penne, 2013, Di Penne, Itálie. (janpfeiffer.info)

 

Jan Pfeiffer Skrytá síla, 2014 MDF objekty, plastika z akrystalu, pohled do instalace výstavy, Galerie Futura, Praha, 2014 foto: Radek Brousil.

Jan Pfeiffer,Poměr vztahu, 2016, papír, grafitový prášek,dřevo,pohled do instalace výstavy Drdova Gallery, Praha, 2016, foto: Hynek Alt.

Jak vznikají velké věci, 2016, tisk na baner, polystyrenové objekty, pohled do instalace výstavy DUMB, Brno, 2016, foto: Michaela Dvořáková, archiv umělce.

Okázalá abstrakce, 2014, železné stojany, desky, krupička, pohled do instalace výstavy GHMP, Colloredo-Mansfeldský palác, Praha, 2014, foto: Tomáš Souček, archiv umělce.

 

Lenka Sýkorová je teoretička umění a kurátorka, působí na FUD UJEP v Ústí nad Labem.

Find more stories

Home