Prostřednictvím výstavy uskutečnil Jiří Černický svůj návrat k projektům z posledních pětadvaceti let. Z původních kreseb je rozvedl do podoby výsledných realizací a tak prostoru galerie vdechl muzeálně-scénografický charakter, v němž návštěvník prochází mezi „exponáty“ umístěnými ve vitrínách. Ve smyslu vědeckého impulsu pracuje Černický s různými vědními obory, v rámci kterých se snaží přinášet nová a zcela neotřelá „řešení“. Ideová náplň jednotlivých sálů byla proto vymezena oblastmi historie, dějin umění, přírody, náboženství a vědeckých vynálezů.
V samotné tematické skladbě se výrazně odráží umělcova životní zkušenost, kdy polovinu života prožil v socialismu, a jeho další fázi žije v diametrálně odlišné konzumní společnosti. Komunistické ideje, jejichž poznání si prohloubil studiem v Rusku, kde byl na každém kroku konfrontován s utopickými projekty a vírou v ruského člověka, se promítly do řady prací, v nichž nabídl formu revitalizace uctívaných sovětských symbolů v civilní předměty (socha Lenina se stává pluhem, zatímco pomník Stalina je adaptován na pec).
Na druhé straně pracuje Černický se svou zkušeností s životem v globalizovaném a konzumním světě, reflektuje jej a poukazuje na jeho stinné stránky. Slumhouse a Kioskhouse koncentrují na minimálním prostoru diametrálně odlišné funkce – v prvním případě nejubožejší lidská obydlí a v druhém chrámy konzumu řídící se heslem maximálního zisku s minimem nákladů. K nejzajímavějším dílům patří také oživená akce, kdy se Černický převtěluje do osoby v kombinéze pokryté reklamními nápisy ( Nikdo čitelný ), prostřednictvím které upozorňuje na ztrátu individua pohlceného globálními korporacemi.
Dalším určujícím faktorem prolínajícím se celou výstavou je také Černického celoživotní zájem o modernismus a jeho utopie, k jejichž přínosům přistupuje s mystifikačním převracením zažitých konvencí. Černického postmoderní a zároveň humorný způsob míchání politických, kulturních a sociálních fenoménů dobře reflektuje například Optická opona z reflexního odrazového skla, jejíž fazety skrývají různorodé významové linky.
Jiří Černický pohled do instalace výstavy Divoký sny , Galerie Rudolfinum Praha, 2017 foto: Galerie Rudolfinum
Barbora Ropková