V březnu tohoto roku proběhlo v prostorách brněnské Vaňkovky slavnostní znovuotevření Fait Gallery. Jedná se o počin důležitý nejen pro místní kulturní vyžití; zdá se, že vzniká projekt, který by velkorysostí svého výstavního programu a doprovodnými aktivitami mohl značně rozšířit zájmy privátního sektoru a snad i získat pozornost nedalekého vídeňského publika. Nové působení odstartovala Fait Gallery s opatrností. Vedle výstavy autorské dvojice Jiřího Franty a Davida Böhma a polského dua Ewa & Jacek Doroszenko vsadila na samostatnou výstavu Kateřiny Vincourové, zavedené umělkyně, s níž Fait Gallery plánuje dlouhodobě spolupracovat.
Výstava Kateřiny Vincourové Kdykoliv si řekneš představuje až na jednu výjimku ( Směry větru , 1993) práce posledních dvou let. Vstupu dominuje instalace několika dívčích hlav ( Bez názvu , 2016), jejichž odlišné polohy evokují různé emoce. Výrazným prvkem zmíněné instalace je motiv dlouhých splývavých vlasů. Ty byly jedním z klíčových motivů symbolistů, shrnovaly podstatu ženství a vypovídaly o iracionálním vlivu ženy na muže i o její silné schopnosti nonverbální komunikace. Aniž bychom tvorbu Vincourové zjednodušili na ženské umění, je třeba konstatovat, že jakási podstata ženství se prolíná celou expozicí. Vyskytuje se nejen v obsahové rovině jednotlivých exponátů, ale je přítomna i ve vybraném materiálu, ať už se jedná o gumičky od spodního prádla, či o křehkou kombinaci s jinými banálními předměty. Citlivost podtrhují pastelové a neutrální tóny. Komplexní dojem z výstavy nicméně částečně narušují instalační kóje, lze je však také vnímat jako jakési intimní pokojíčky. V nich se prezentovanými díly Chycena , 2015, (napnutými prádlovými pruženkami) nebo S podporou , 2015, (dřevěnými lištami) autorka nejvíce přibližuje kresebnému základu a prostorovému cítění svého uměleckého projevu.
Potěšující zprávou potvrzující kvality práce Vincourové je poměrně čerstvá informace Fait Gallery o účasti autorky na výstavě v Kunsthausu v Grazu po boku věhlasných umělkyň Aliny Szapocznikow a Camille Henrot.
Kateřina Vincourová vlevo Směry větru , 1993 300 x 300 cm vpravo Zmizelá , 2015 textil, linoleum, plsť, polystyren, 185 x 100 cm foto: Martin Polák.
Monika Doležalová
