KRESBA JAKO NAHLAS VYJÁDŘENÁ MYŠLENKA by

by 15. 6. 2016

Filomena Borecká: Jak vznikla myšlenka založit salon Drawing Now zaměřený exkluzivně jen na současnou kresbu?

Phillippe Piguet: Drawing Now vychází ze setkání s Christine Phal, galeristkou, se kterou jsme se seznámili na začátku tohoto tisíciletí a která mne v roce 2006 pozvala, abych v její tehdejší galerii na Saint-Germain-des-Prés zorganizoval výstavu. Porozuměli jsme si a později mi řekla, že by ráda založila nezávislý veletrh, paralelně s oficiálním Art Paris fair, pořádaným každé jaro v Grand Palais. Odpověděl jsem, že takových salónů je mnoho, a navrhl, že by bylo originálnější udělat salón zaměřený čistě jen na kresbu. Salón antikvární kresby existoval, ale neexistovala žádná přehlídka současné kresby. V roce 2007 Christine Phal založila Salón současné kresby (Salon du dessin contemporain) později přejmenovaný na Drawing Now.

FB: Na uměleckém trhu je kresba na papíře považována za méně rentabilní než malba na plátně či socha. Nebylo riskantní zaměřit se čistě jen na kresbu?

PP: Samozřejmě, salón současné kresby je úplně jiné povahy než ostatní klasické salóny, protože se jedná o přehlídku, která nabízí díla nižších cen, ale také přitahuje početné publikum, jež kresbu obdivuje. Většinou se jedná o mladé sběratele, kteří se sami teprve profilují, ale ještě nedisponují takovými prostředky, aby si kupovali díla za vysoké ceny. Pro nás je důležité, že salón vyhovuje jak milovníkům kresby, tak i začínajícím sběratelům. Drawing Now je určený širokému publiku, jelikož médium kresby umožňuje přiblížení k současnému umění bližším a důvěrnějším způsobem.

FB: Co pro vás kresba znamená?

PP: Zvláštností kresby je ta skutečnost, že je v těsné blízkosti myšlení, je tedy hlasitým projevem myšlenky a také jejím nejbližším překladem. Kresba je především intelektuální a konceptuální – je konceptuálním projevem pocitu. Ale dříve než projevem pocitu je projevem myšlenky. Nikdo mně nevymluví, že veškeré umění, a v tom souhlasím s Leonardem da Vincim, je Causa Mentale. Už jen proto, že když umělec vytváří dílo, vybere si pro jeho realizaci jak techniku, tak materiál, a při tom všem dochází k jisté úvaze, a jedná se tudíž o promyšlený úkon.

FB: Letos jste slavili 10. narozeniny Drawing Now, odkud podle vás přichází stále stoupající zájem a nadšení publika pro kresbu?

PP: Zájem o kresbu vždy existoval, jen se v určitém období ocitá více na vrcholu a jindy se spíše stahuje do ústraní. Kresbě se umělci věnovali vždy, a to i ti, pro které nepředstavovala přednostní způsob vyjádření. Například umělec Daniel Buren kreslí, ale své kresby takřka nevystavuje, protože prezentuje jinou bčást svého díla. To, že je o současnou kresbu takový zájem, je dáno i tím, že současné umění se setkává všude na světě s daleko větším zájmem společnosti, než tomu bylo například v 70. letech. Současné umění je celkově na vzestupu, a tak lidé projevují zájem i o kresbu jako o samostatné médium. Ve světě umění se pohybuji 45 let a mohu konstatovat, že dnes banky a firmy do umění investují. Vznikla spousta podnikových nadací jako například firma Leclerc v Bretani, nadace Cartier, nadace podniku Ricard, sbírky v Société Générale atd. Před padesáti lety nic takového neexistovalo, anebo jen ve velmi malé míře. Současné umění se stalo důležitým článkem společnosti a v tomto rozmachu našla svou odezvu i kresba. A ta je stále zajímavá a v určitém dynamickém napětí především díky tomu, že si má na rozdíl od videa či fotografie důvěrně blízko nejen k myšlence, ale i k tělu umělce.

FB: Někteří umělci své kresby neukazují, považují je za přípravné stadium tvorby, za zachycení nápadu a intimní součást tvůrčího procesu. Proč je tedy vystavovat na denním světle?

PP: Kresba nikdy neztratila svůj intimní rozměr, který je jí vlastní a je od ní neodmyslitelný. Je však třeba poznamenat, že nepředstavuje jen přípravný proces, protože existují kresby, které jsou samy o sobě uceleným dílem, a stejně se mnozí umělci věnují kresbě exkluzivně. Rád bych připomněl, že kresba prošla technickým a materiálním vývojem, který jí umožnil rozšířit své pole působnosti. Už to nemusí být jen jednoduchá linka na papíře, ale kresba může být digitální, videografická nebo prostorová. Rozvíjí se v přímé úměrnosti s tím, jak se rozmáhá sám umělecký svět, například používáním určitých pracovních médií, určitých nástrojů či odvoláváním se na určité tvůrčí protokoly. Jsou umělci, kteří vytváří a kreslí linie a tahy pomoci nití. Zároveň existují i prostorové kresby realizované za pomocí soustředěného šíření světla.

Kresba se významně rozšířila, má bohatý záběr a díky tomu zaujímá podstatné místo v krajině současné tvorby. Ekonomicky je kresba také velmi zajímavá, proto má Drawing Now takový úspěch, a proto také vzniklo v době jeho konání několik nezávislých paralelních salónů zaměřených výhradně na kresbu (Chic Dessin, DDessin).

FB: Můžete jmenovat umělce, kteří zasvětili svou tvůrčí činnost jen a jen kresbě?

PP: Abdelkader Benchama (1976), který vyhrál cenu Drawing Now 2015, anebo v Lyonu žijící Christian Lhopital (1953). Můžeme ale také jmenovat Bernarda Moninota (1949), který se také věnuje hlavně kresbě i přesto, že jeho tvorba se materializuje díky různým předmětům i živým organismů v prostoru. Tento umělec se obzvlášť zasloužil o rozšíření této domény.

FB: Jelikož připravované číslo Flash Artu je zaměřeno na animaci, ráda bych se vás zeptala na propojení kresby a animace.

PP: Velmi zajímavým mladým umělcem věnujícím se animaci je Mathieu Dufois (1984), který vychází z filmů, vytváří makety a kresby technikou černého kamene, což je velmi výrazná černá tuha používaná především v renesanci. Na našem salonu jsme také promítali kreslené filmy Williama Kentridge (1954), který je velmi zásadní postavou kreslené animace. Kreslené animované filmy jsou všeobecně velmi úzce spjaty se světem filmu a komiksu. Jedná se o jednu z forem, která kresbu ve 20. století posouvá kamsi dál. Díky novým technologiím využívá kresba nové možnosti a přesahy. Umělci pracující s digitální animovanou kresbou již neprocházejí klasickým rukopisem, ale vytvářejí technologickou kresbu realizovanou přesnými programy. Jedná se stále o kresbu navzdory tomu, že nástrojem už není tužka, uhel anebo černý kámen, jako je tomu u Dufoise či Kentridge, ale počítač a tablet. Díky těmto novým technologiím mohou vzniknout velmi zajímavá díla, jakým je například poslední projekt amerického malíře Davida Hockneyho.

FB: Mohl byste ještě zmínit pár klíčových umělců, kteří se zviditelnili díky Drawing Now?

PP: Rád bych upřesnil, že to nejsme my, kteří tyto umělce objevili, ale jsou to především jejich zastupující galerie. V rámci Drawing Now jsme založili stejnojmennou cenu a například Clément Bagot (1972), laureát této ceny v roce 2012, se díky našemu salónu daleko více zviditelnil, stejně jako umělkyně Catherine Melin (1968) či Cathryn Boch (1968). Jedná se o to, že jim nabízíme důležité zviditelnění zaměřené exkluzivně jen na kresbu, což je pro ně důležité. Kromě laureátů ceny se našeho veletrhu zúčastnila spousta zajímavých umělců jako například Barthélémy Togo (1967), tvůrce afrického původu, který je dosti angažovaný a vyvíjí grafické dílo velké síly, zachycující určitý postmoderní humanismus.

Minulý rok jsem ho vystavil na tematické výstavě Angažovaná kresba. K uspořádání této výstavy mě vedla celková situace po atentátech a kromě dalších umělců zde figurovali i Francouzi jako Tomi Ungerer (1931) či Yann Toma (1969), který neobyčejným způ- sobem skicuje účastníky v newyorské Organizaci spojených národů. Výstava prezentovala především výtvarné umělce naslouchající společnosti, ve které žijí.


Philippe Piguet (1946) je umělecký kritik, nezávislý kurátor a umělecký ředitel salónu současné kresby Drawing Now Paris. Pravidelně publikuje v časopisech L’œil a Art Absolument. Je také profesorem dějin umění na Institut Supérieur des Carrières Artistiques (ICART, Écoles Denis Huisman, Paris). Je autorem mnoha katalogů: César, Jean-Michel Basquiat, Jean-Pierre Raynaud, Gérard Garouste, Giuseppe Penone atd. Moderuje konference a besedy s umělci ve Francii i v zahraničí. Centrem jeho zájmu je kromě současného umění také období impresionismu, obzvlášť Claude Monet, jehož je pravnukem.

 

Abdel Kaderbenchama / Zobrazení tmavé látky okolo světelného bodu / 2011 / tuš na papíře / 50 × 65 cm / foto: archiv P. Pigueta.

Bernard Moninot / Pentacrine / 2014 / smíšená technika / průměr 100 cm / foto: archiv P. Pigueta

Clément Bagot / FLUXEL / 2016 / barevné tuše na papíře / 150 × 220 cm / foto: archiv P. Pigueta.

Mathieu Dufois / Intermission / 2015 / kresba na papíře, černý kámen / 150 × 106 cm / foto: archiv P. Pigueta.

 

Filomena Borecká je umělkyně a kritička umění.

More stories by

Filomena Borecká