V pořadí pátá část kurátorského výstavního projektu Adama Budaka Moving Image v Národní galerii se zaměřuje na proměnu či přechod, odehrávající se ve specifickém časovém úseku. Podtitul Rozvrácená ekonomika času poskytuje vodítko ke čtení výstavy: čas je zde pozorovatelnou veličinou, zachytitelnou v různých okamžicích plynutí a způsobech osobního i kolektivního vnímání. Linie narativu jednotlivých děl se vine od hlubin minulosti až k vizi postapokalyptického zániku.
Momentu iluzorní nostalgie, která nás vrhá do bezčasého prostoru idylického dětství, doslova nastavuje zrcadlo krátkometrážní film Per Speculum Adriana Paciho. Prudkým kontrast k bezstarostné Arkádii pak vytváří autorův Sloup ( The Column , 2013), mnohovrstevnatý opus sledující „výrobu“ korintského sloupu po cestě z čínského kamenolomu do Evropy. Zde je zachycen jakýsi zvrácený moment, o němž hovoří koncept výstavy: poetika stavby obrazu kontrastuje s podtextem vykořisťování, devalvace, nepatřičnosti.
Protipólem této alegorie extrémního zrychlení globálního trhu je zklidněný černobílý snímek Gehfilmen 6 (1994, autoři Josef Dabernig, Thomas Baumann a Martin Kaltner), kde se čas stává jedním z aktérů filmu: jako by jej dva chodci po pražském sídlišti měli nadbytek a jeho trávení zdánlivě bezcílnou chůzí bylo cílem samo o sobě.
Zachycení momentu mizení a zobrazení člověka proměňujícího určitý časový úsek reality tvoří témata videí Adama Vačkáře. Křídový prášek či mouka proměňující přechod pro chodce v neurčitou bílou změť ( Rozmazaná zebra , 2007), přetvářející krajnice na silnici nejzazšího bodu kontinentu ( Směrem ke konci , 2006) či odlétající jako tichý akcent z autorovy políčkované tváře ( Facka , 2007) slouží jako materiální zachycení daného pomíjivého okamžiku. Rozvrácená ekonomika času nabízí divákovi pestrou škálu přístupů a možnost reflexe nad pomíjivostí, transformací a posunem v uvolněné, ale kompaktní instalaci.
Rozvrácená ekonomika času , 2016, pohled do instalace výstavy, Veletržní palác, Národní galerie, foto: NG.
Kateřina Štroblová