V letošním roce představila Národní galerie výstavní projekt nazvaný Prostor pro pohyblivý obraz, v rámci něhož měl být postupně splácen dluh filmovému způsobu uměleckého vyjadřování, který byl v jejích sbírkách moderního a současného umění doposud opomíjen. Kurátoři Jan Kratochvil a Adam Budak představili během prvních tří kapitol této série řadu audiovizuálních děl od zahraničních i domácích tvůrců. Každou kapitolu vymezili tématy, která se vztahují k samotné ontologii pohyblivého obrazu. Srovnání záměrů, jaké vyznívají z doprovodných textů projektu, s výslednou instalací především aktuálně prezentované třetí kapitoly (30. 9. 2015 – 3. 1. 2016) však vyvolává rozpaky. Prostor, který byl ve Veletržním paláci vyhrazen „splácení dluhu“ pohyblivému obrazu, tvoří chodba za šatnami. Vyplývají z něj limity pro měřítko i různé mody filmových zkušeností. Je a bude tak velmi obtížné či nemožné zde prezentovat díla, která překračují například formát televizní obrazovky, těží z variabilnosti instalací či simulují filmovou zkušenost kinosálu.
Třetí kapitola, která je věnována dokumentárním tendencím, láká především prací filmového esejisty Chrise Markera – a to instalací Inner Time of Television (2010), v níž se Marker spolu s The Otolith Group vrací ke svému televiznímu cyklu z roku 1989 s názvem L’heritage de la chouette (The Owl’s Legacy). Téma „myšlení filmem“, jaké v souvislosti s Markerovou tvorbou a osobností vystupuje do popředí, je však kurátory doslovně a nadbytečně ilustrováno přítomností několika plastik sov od českých sochařů. Takové řešení odvádí pozornost od hlubších rovin vystavených audiovizuálních děl a v horším případě odhaluje nedostatek odvahy prezentovat pohyblivý obraz bez konfrontace s historicky etablovanějšími uměleckými projevy.
Chris Marker Inner Time of Television , 2010 pohled do instalace Pohyblivý obraz III. – The Owl’s Legacy and Its Discontents , Národní galerie, Veletržní palác, Praha, 2015 foto: Národní galerie v Praze.
Sylvia Poláková
