Název výstavy je vtipnou odvozeninou od titulu slavné práce Nam June Paika 1 , jde o novotvar, který tento umělec a stěžejní pionýr elektronického obrazu v roce 1974 vynašel pro svou vizi globálního propojení skrze nové technologie, 2 naplněnou podle mnohých dnešním internetem. Předmětem expozice proto nemělo být nic skromnějšího než postihnout padesátiletý dramatický vývoj kreativního spojení umění a nových technologií.
Od prvních experimentů v E.A.T. (Experiments in Art and Technology) přes net.art až po post-internetové sochy a mnohem dále. 3 Od samého počátku byla výstava propagována jako „zcela zásadní“ či „přelomová“, a vyvolávala tedy velká očekávání směřující k potencionálnímu srovnání s dokumentou IX (1992), CONNESSIONI LEGGENDARIE NET.ART (1995–2005) (2005) nebo Art Post-Internet (2014). Deklarovaným cílem „elektronické superdálnice“ bylo poukázat nejen na závratnou proměnu technologie a její kreativní využitelnosti, ale především na vliv počítačových technologií, zvláště internetu, na umělce a jejich tvorbu, a to od 60. let 20. století do nejaktuálnější současnosti. Prezentovaná díla tak nezahrnovala jen elektronická média, videoart, net.art či aktuální post internet, ale také světelné instalace, objekty, film, sochu, malbu, digitální tisky, kresby, fotografie, mobilní skulptury, dokumentace a artefakty performance, díla multimediální povahy a sofistikované instalace. Výstava celkem nabídla více než stovku prací od sedmdesáti umělců či uměleckých uskupení doslova z celého světa.
Pro instalaci výstavy kurátoři zvolili řazení v obrácené chronologii. Návštěvník se tak dostával skrze přítomnost (zastoupenou pracemi Amalie Ulmanové, Ryana Trecartina, Olivera Larica, Johna Raffmana a dalších současných ikon) k jejímu historickému podhoubí. Přes zmiňovaného Paika, Stana VanDerBeeka nebo Ascotta až po nejstarší inter-disciplinární a inter-mediální projekt Experiments in Art and Technology (E.A.T.), který spojoval umělce jako Roberta Rauschenberga, Johna Cage nebo Yvonne Rainerovou s inženýry pokusných Bellových laboratoří. Nahlíženy prizmatem aktuálních děl, nezřídka kriticky poukazujících na náš současný život závislý na technologii, získaly tyto často techno-utopické práce průkopníků nečekaně mnoho nových odlesků.
S odstupem se expozice ve Whitechapel jeví jako až přehnaně ambiciózní. Úctyhodná paleta děl rozdílných forem na prostoru poměrně malé galerie spíše než citlivě nainstalovaná, dobře fungující komplexní výstava působila jako předimenzovaná muzejní expozice se snahou ohromit co nejvíce exponáty. Ty spolu sice nemusí nutně navzájem „komunikovat“, přesto jsou ve své solitérnosti ukázány precizně. Za vyzdvižení v tomto směru stojí například instalace Rhizome prezentující ikonická net.artová díla jak v jejich interaktivní podobě na dobové technologii, tak formou dokumentace přívětivé k „nezasvěceným“ návštěvníkům. Najdeme zde ale také pokojík s vůbec první interaktivní instalací na světě – Lornou (1983) umělkyně Lynn Hershman Leesonové. Navzdory určité nevyrovnanosti je výstavu Electronic Superhighway potřeba hodnotit když už ne jako přelomovou, pak zcela jistě jako významnou.
Marie Meixnerová působí jako dramaturgyně festivalu PAF.
1 Nam June PAIK, Electronic Superhighway: Continental U.S., Alaska, Hawaii, 1995.
2 V eseji Nam June PAIK „Media Planning for the Postindustrial Society – The 21st Century is Now Only 26 Years Away“. Dostupná z Medien Kunst Netz, [on-line] http://www.medienkunstnetz.de/source-text/33/ (cit. 25-6-2016).
3 Srov. Omar KHOLEIF, You Are Here: Art After the Internet. Manchester: Cornerhouse and SPACE, 2014.
Nam June Paik Internetový sen (Internet Dream), 1994 videosocha foto: Whitechapel Gallery.
Oliver Laric Verze (Variace střel) [Versions (Missile Variations)], 2010 HD vide, foto: archiv autora a Seventeen Gallery. V majetku Olivera Larica.
Aristarkh Černyšev Nahrávává se (Loading), 2007 LED Panel, 50 × 6 cm foto: archiv autora. V majetku autora a XL Gallery v Moskvě.
Cory Arcangel Snowbunny / Jezera (Snowbunny / Lakes), 2015 HD video, 70” plochá obrazovka foto: archiv autora.