Marie Meixnerová: V oblasti internetového umění se pohybujete přibližně od roku 2010, kdy jste byli na stáži v Miláně u Domenica Quaranty, asi nejznámější jihoevropské osobnosti, která se kriticky a pedagogicky zabývá net artem.
Barbora Trnková: Stáž u Quaranty byla skvělá náhoda, která nám pomohla se úplně uvolnit. Co se týká vztahu k technologiím, tehdy, z mého pohledu, panovala na české umělecké scéně spíše negativní atmosféra, bylo to vnímáno jako určité „opojení technologií“. Díky stáži jsme získali sebevědomí své postupy rozvíjet. Věděli jsme, že se zapojujeme do nějakého dialogu, který existuje.
Tomáš Javůrek: A navíc už deset let. V té době jsme ještě neuvažovali o digitálním umění jako takovém, to pro nás bylo stále něco progresivního. Chtěli jsme spíše přeměnit koncepty umělců předchozí generace, našich učitelů, transformovat tehdejší (v roce 2011/2012, pozn. MM) až nadužívanou institucionální kritiku realizovanou v řadě site-specific instalací.
MM: Řekli jste, že to v uvozovkách došlo až tak daleko, až všechny site-specific projekty musely být „něco nakresleného tužkou na stěně“. Vaším oblíbeným formátem se staly wi-fi výstavy.
TJ: První čistou wi-fi výstavu LaskujMe! jsme udělali krátce poté, co jsme se poznali: v roce 2011 v Galerii Aula v Brně, a to na dálku – z Milána. Návštěvníci interagovali přes computery. Mobily, se kterými by se dalo připojit na web, totiž ještě v té době nebyly rozšířené.
BT: Potřebovali jsme reagovat na určitou nasycenost obrazem, ke které jsme dospěli.
TJ: Ale vždycky to byl problém, že děláme wi-fi výstavu. Že tam nic není! Vlastně jde o jakési sociální hry, v tom se cítíme nejsilnější. Jednou z našich nejoblíbenějších věcí je například TextToSpeech (2015). Nebo foobar (2014), kdy jsme vytvořili aplikaci – augmentovanou realitu pro velmi klasickou výstavu obrazů v Galerii Ars v Brně. Když sis ji nainstalovala do mobilu a výstavu si procházela, nic tam nebylo – obrazy zmizely.
BT: Vznikl úžasný vizuálně bohatý minimál, ve kterém hrálo roli osvětlení, různé přechody bílé na zdi, zatlučené hřebíčky. Zajímavé bylo, že se to vystavujícím malířům líbilo, přirozeně jsme tak rozvinuli obsah klasické výstavy obrazů.
TJ: Slovo foobar se používá v programovacích jazycích ve chvíli, kdy děláš něco, co má posloužit jen jako ukázka, obecný popis funkčnosti: místo reálných hodnot zadáš hodnoty foo a bar. Ta nejvíc basic věc. Kritizovali jsme tu část, která je slupka bez obsahu… Jako to děláme vždycky. 🙂 Fucked up beyond recognition.
Tomáš Javůrek (1983) a Barbora Trnková (1984) je brněnské umělecké duo, od roku 2010 tvořící pod společným autorským pseudonymem & na doméně metazoa.org. Jsou zakladateli a provozovateli ScreenSaverGallery – galerie současného digitálního umění ve spořičích obrazovek (http://screensaver.metazoa.org/). Ve své společné tvorbě se věnují především internetovému a digitálnímu umění.
Marie Meixnerová je (1986) je kurátorka, umělkyně a teoretička.
& (Barbora Trnková a Tomáš Javůrek) Black, technika nedůsledného překládání světla, tzv. Modlič, 2012, webový a softwarový projekt, printscreen aplikace. & (Barbora Trnková a Tomáš Javůrek)
Black, technika nedůsledného překládání světla, tzv. Trojské koně, 2012, webový a softwarový projekt, printscreen aplikace.