Odkaz slovenského konceptualisty přezdívaného ufonaut přistál jen pětapadesát kilometrů od své domovské Bratislavy, ale delegace zaznamenala historický úspěch. Výstava One Man Anti Show poskytla divákovi výlučné právo být na pár minut členem Kollerova pingpongového klubu v jemné iluzi sportovní haly. K tomu určený stůl i jeho pět variací hodilo návnadu, konečně totiž došlo i na půvabný humor a kvalitní zábavu v rezervovaném prostředí galerie. Protože si Július Koller (1939– 2007) od institucionální sféry držel patřičný distanc a v roli outsidera vyhledával spolupráci hlavně s amatérskými nadšenci, uchránil si svérázný nadhled nad světem umění. Jedinečný koktejl ironie a vtipu promítl do tvorby i života a rozhodl se svázat je dohromady pevným „špagátem“. Svůj vážně nevážný závazek proměnil do žití kulturních situací, shromažďování a podepisování běžných věcí, tzv. nosičů svědectví doby. Náruživého čtenáře nebo nenasytného zvědavce pravděpodobně zklamala místnost s prezentací jeho obsáhlého archivu, poněvadž se ani náznakem nepodobala třeba malé knihovně či fotografii přeplněného bytu českého „archiváře“ Jiřího Valocha. Množství popsaných zápisníků uzavřených do prosklených vitrín a stohy režimu sloužících novin se tak proměnily do podoby nedotknutelných artefaktů. Ironii navzdory. Šalamounský trik s natisknutými nevystavenými díly a nosiči na plakátech k rozebrání se postaral o úsporné „šíření“ výstavy i mimo zdi galerie. Architektonické řešení ctilo umělcův (ne)přístup k umění. Část obrazů visela za sebou v prostoru, zbytek byl vystaven spíše dokumentačně, pro diváka možná až příliš hutně, ovšem s invencí v podobě plošiny pro působivý nadhled nad díly. Patra výstavy pomyslně přisoudila Kollerovi abstrahované dvojrole – nejprve sportovec/performer, pak lingvistický šachista/vášnivý sběratel, a na závěr autoportrétista/tvůrce obrazů. Míru srozumitelnosti kontextu i jeho celkového odkazu, obratně nakládajícího se slovenským jazykem a historií, zhodnotí zahraniční obecenstvo. Nad významem Kollerova díla v mezinárodním kontextu ale rozhodně otazník nezůstal.
Martina Raclavská
Július Koller One Man Anti Show pohled do instalace, Mumok, Vídeň, 2016–2017, foto: Mumok / Stephan Wyckoff.