80´s nebo 90´s Syntax / Lisabon by

by 11. 6. 2017

Koncept výstavy The Life and Death of the 80´s , kterou uvedla lisabonská galerie Syntax, reagoval na pocit nostalgie po určitém období života. nelze však přesně identifikovat po jakém. pětice autorů narozených v rozmezí let 1979–1988 měla, jak se zdá, reagovat na své mládí v 90. letech – nebo je to aspoň naznačeno určitou atmosférou v kurátorském textu Michala Novotného. Všem dotyčným tak bylo kolem 10 let, jiní byli čistě děti. Co si z této doby pamatují, je asi pro každého tak akorát osobní mýtus.

Na pohled až chirurgicky čistá výstava se zdála spíš výstavou vzniklou pro umělecký blog. Jednotlivé práce, které v podstatě není nutné přiřazovat ke konkrétním autorům, dokonale ztrácejí auru osobnosti. Jako kdyby zde vznikala nová dimenze spoluautorství jedné neurčité éry. Zdá se, že je zde umělcem i sám kurátor. Silná estetizace, která se zdá již kurátorskou manýrou, mezinárodně vybraných umělců se však pořád jeví jako přínosná, skrze neopomenutí českých mladých autorů. Jak sám kurátor uvádí, výstava se věnuje tématu různých časů a tomu, jak se s nimi máme vyrovnávat. nabízí výstava ono vyrovnání pro diváka? Vyrovnávají se s tím autoři? nebo pouze sám kurátor? A je zde něco opravdovějšího než jen viditelná estetika odosobněných děl?

Práce s prostorem, především z důvodu výrazné majolikové podlahy místní galerie, musí být vždy těžkým instalačním oříškem, protože právě ona vstupuje do kontextu výstavy jako výrazný dobový prvek. Namístě je proto vhodné upozornit na citlivé zapojení podlahy do instalace ze zrcadel od Romany Drdové. U takto minimalistického kódu, coby projevu perfekcionistického Novotného způsobu kurátorování, se však nabízí stále stejná otázka – kde má divák hledat vyrovnání se s časem? tak trochu se tímto výstava blíží k často kritizovanému módu, že je sice esteticky neobyčejně působivá, ale ve své podstatě není ničím více hlubším.

 

Tereza Záchová

Lucia Elena Prusa XII I II III VI V VI VII VIII IX X XI , 2015, c-print, hliník, foto: Bruno lopes.

More stories by

Tereza Záchová