Jako Svatá trojice pronikaly jasné barvy červené, modré a žluté do podvědomí člověka stojícího v thýnově scénografii a budily dojem stability, vyrovnanosti a úplnosti světa. Svou dříve vytěžovanou modernistickou instalaci v kulisách Domu umění opustil, na výstavním jevišti však zůstala díky vlivům minulosti pečlivě vykonstruovaná estetika. Vizuální jazyk fotografií či obrazových koláží posunul v současnosti ke chladně dokonalému stylu reklam a uhlazenosti stran magazínů. Využil ale i elementu konkrétní lidské stopy, kdy do obrazové kompozice promítl černé kresebné linie, záznamy osobního rukopisu mladé patoložky. Jejich navázaná spolupráce vyplynula z kurátorského pojetí jedenácté Manifesty, na níž se první Hledání monumentu objevilo s odlišným a množstevně bohatším fotografickým materiálem. Poznání osudu pracovnice patologie se stalo pravděpodobně zapáleným doutnákem pro obsahovou rovinu výstavy. Další z jejích autorských automatických kreseb převedl do těžkopádně ukotveného objektu, jehož možnosti šířit okolo světlo poznání k velké škodě ovlivnil výrazný stropní světlík. Autorův text vyřezaný z plochy červené fólie by v zajímavějším provedení posílil svou hodnotu, která by ho vzdálila od patosu. Přesto konkrétně poukázal na tři monumentální pojmy − přítomnost, technologie a budoucnost. Navzdory drobným nedostatkům bylo díky textu snadnější následovat thýnovy komplexní otisky myšlenek. Směs znázorněných symbolů svedla dobře zaktivovat řetězec asociací, který nikoho neomezoval na tvorbě obsahu. Legenda o výstavě by mohla pravit, že Jiří thýn pátral po ryzím gestu smířeného uvědomění, po výpovědi o smrtelnosti. Kvůli množství použitých médií – několika kolážovitých fotografií, automatických kreseb, light boxu, světelného objektu a skrze červenou barvu prosvítajícího textu – trochu přeplnil servírovaný pohár posledního drinku života. Šel však vypít zlehka a na jeho dně falešná lítost nebyla.
Martina Raclavská
Jiří Thýn pohled do instalace výstavy Hledání monumentu II. , DUMB, Brno 2017, foto: Jiří thýn.
