Od 20. 4. do 10. 9. proběhla v Muzeu umění Olomouc výstava nazvaná Fascinace skutečností – hyperrealismus v české malbě. Kurátorská dvojice Barbora Kundračíková a Michal Ožibko se zde pokusila vytvořit komplexní obraz vývoje a lokální specifičnosti českého hyperrealismu, a to v rozsahu, který nemá v kontextu historie místního galerijního provozu obdobu. Instalace byla koncipována chronologicky, divák cestoval v čase a postupně se seznamoval s reprezentativními portfolii vybraných malířů počínaje Zdeňkem Beranem a konče Adamem Kašparem. Sugestivní preciznost hyperrealistické malby a rozsah instalace by mohly být sami o sobě dostatečným důvodem výstavu navštívit, v ideálním případě by ale diváci měli mezi obrazy vstupovat až po přečtení katalogu. Právě ten totiž dává celému projektu smysl a umožňuje vnímat složitý a svým způsobem kontroverzní styl v jeho komplexnosti. Katalog je překvapivě otevřenou platformou, v rámci které dostalo sedm autorů textů příležitost interpretovat fenomén hyperrealismu v naprosto heterogenních perspektivách, diferencovat dobové a lokální kontexty a – což je pro diváka mimořádně užitečné – vytvářet kritické pozice. Díky svému rozsahu totiž výstava vedle silných znaků zviditelňuje také některé ze slabin hyperrealismu. Ta nejvýraznější by se dala označit jako paralýza povrchem, neboť malířská technika (povrch) je zde natolik bezprostředně ohromující, až divák podvědomě očekává, že jeho prožitek bude pokračovat i ve významové nejednoznačnosti obsahu. To se však ne vždy daří. Příkladem může být diptych Michala Ožibka iDeath 1 a iDeath 2 , jehož poměrně schematický obsah, jímž je kritika technologií, nedokáže diváka přinutit, aby se k němu v napjatém očekávání vracel. Právě katalog však dodává lehce podrážděnému divákovi uklidňující reflexi, v níž, i když na příkladu Caravaggia, tento fenomén komentuje Kenneth G. Hay: „Jeho malby jsou abstrakce přetvořené podle reality. Je-li technika podřízena této ambici, ať v případě hyperrealismu či jiného reprezentačního umění, pak má umělec možnost říci něco o našem světě. Pokud ne, dílo se stává kýčem.“
Martin Drábek
Michal Ožibko iDeath 2 , 2010 olej na plátně, 220 × 170 cm, foto: archiv umělce
