Malířský hyperrealismus se v posledních letech stal poměrně výraznou tendencí výtvarného umění, takže se zdá, že i v době největší rozšířenosti snadno zhotovitelných fotografických obrazů nás z nějakého důvodu přitahuje pracná rukodělnost usilující o věrnou nápodobu viděného světa. O tom, že se tato tendence nevyhýbá ani českému prostoru, svědčí několik letních výstav: Fascinace skutečností v olomouckém Muzeu moderního umění, část přehlídky Gerharda Richtera, kterou uspořádala Národní galerie, nebo prezentace Martina Velíška ve Špálově galerii.
Velíšek (neplést s ilustrátorem stejného jména, jenž spolupracoval třeba na animovaném Fimfáru) vystavil ve Špálovce především bravurně provedené hyperrealistické malby tematizující čas. Ten je obsažen už v samotné technice, která je nesmírně časově náročná, autor ale zachytil i jiné podoby tohoto fenoménu. V přízemí to byla plátna zobrazující oprýskané židle, staré modely křesel či jiný nábytek, s nímž jsme se setkávali u našich prarodičů. Ošuntělost svědčící o dlouhodobém používání v tomto případě vyvolávala sladkobolnou nostalgii po ztraceném čase, kterou dynamizovalo experimentálnější pojetí obrazů v zadní místnosti.
Vyznění suterénní části výstavy bylo o poznání tíživější. Velíškova díla tu zřetelně odkazovala k barokním zátiším typu vanitas, jejichž funkcí je připomínat neúprosnou pomíjivost materiální existence. Nejzřetelněji v tomto smyslu působil cyklus obrazů hnijících jablek, kde barevná a tvarová proměnlivost hniloby vyvolávala obdobné estetické pnutí jako Baudelairovy básnické popisy zdechliny.
Velíškova tvorba se nicméně nevyčerpává jen hyperrealistickým malováním. Osvěžující komplementární doplněk k technicky obtížným malbám představovaly v prvním patře vystavené reduktivní kresby, u nichž dominovala bílá plocha. Tu autor narušil variacemi jemných, téměř neviditelných šrafovaných pruhů, jimž „do cesty“ postavil drobné prostorové překážky. Osvědčil zde schopnost konceptuálního uvažování směřujícího mimo jiné k překračování hranic závěsného obrazu.
Zdeněk Brdek
Martin Velíšek Sedačka , 2015 olej na plátně, 125 × 175 cm,foto: archiv Galerie V. Špály.