Anketa. Umelci – kurátori by

by 11. 12. 2017
  1. Redakcia Flash Art Czech and Slovak Edition oslovila umelcov , ktorí dlhodobo pripravujú výstavy, aby odpovedali na niekoľko otázok súvisiacich s ich kurátorskou praxou.

    Priblíž, prosím, tvoju kurátorskú činnosť. V čom je tvoj kurátorský prístup podobný a v čom odlišný od toho umeleckého?
    Ktorý bol podľa teba tvoj najvýraznejší kurátorský projekt a prečo?
    Kto je tvoj obľúbený kurátor? Prečo?
    Aká výstava (vo svete) ťa v poslednej dobe zaujala a čím?

  2. Zbyněk Baladrán

    1 Moje kurátorská činnost by se dala popsat jako spolupráce. Pracuji v tranzitdisplay s umělci na jejich vlastních projektech, což je nějakým způsobem dialog s umělcem. Na ostatních kurátorských projektech se podílím s jinými kurátory a umělci, a to se dá popsat jako kolektivní spolupráce. Takže mne kromě jiného zajímá modus operandi. Myslím si, že taková kolektivní práce prospívá projektům a jejich obsahům, smazávají se tak egocentrické výstřelky a autoritativní přístup k ostatním.

    2 Je to podobný tvůrčí typ práce, ale po napsání předchozí odpovědi jsem si uvědomil, že ve své umělecké praxi jsem víc sám za sebe, je to osobnější. Užívám si také pocit kontroly nad svými výtvory, při kurátorování jsou výsledky nejistější a více otevřené.

    3 Spolupracoval jsem na různých zahraničních projektech, ze kterých jsem měl radost, ale nejvíc si vážím Monumentu transformace, ani ne proto, že by byl nejpovedenější, ale kvůli míře ponoření a komplexity. Pracovali jsme na projektu přes tři roky, naučili se a objevili jsme spoustu nových a neznámých věcí, doufám, že to samé prožívali aspoň někteří návštěvníci výstav. (Bylo jich několik.) Byl to také velký prostor pro experimentování se samotným formátem výstav.

    4 Anne Bonin, Antonia Majaca, Guillaume Désange, Okwui Enwezor.

    5 Vně mě pořád rezonují výstavy, které se odehrály dávno, myslím, že i po letech vypovídají něco o společnosti a odvážném kurátorském přístupu. Stále je pro mne důležitá Documenta XI Okwui Enwezora z roku 2002 nebo Berlínské bienále Artura Zmijewského, zajímají mne výstavy, které se pokouší změnit zaběhlé modely uvažování a narušit soukolí uměleckého provozu.

  3. Linda a Daniela Dostálkovy

  4. 1 Naše kurátorské aktivity vzešly z dlouhodobé nutnosti testovat pružnost výstavní mašinérie. Zajímá nás vytváření nových hybridních formátů, které, jak věříme, mohou nejen lépe zprostředkovávat sdělení jak divákovi, tak i instituci, s níž spolupracujeme, ale především také pracovat s kontextem vybraného uměleckého díla v dalších souvislostech. V posledních letech jsme náš kurátorský zájem přetavily v paralelní uměleckou činnost, kterou se v současné době intenzivně zabýváme – tou je para-agentura s názvem Institutional Homeopathy (viz dostalkova.com/about).

2 Kurátorská praxe je pro nás tím, jak ji pojímáme, zároveň praxí uměleckou. Často a důkladně zvažujeme, do jaké míry je náš hlas ve výstavě dominantním, a právě tato otázka může vytvořit třecí plochu při spolupráci umělce a kurátora v jedné osobě s umělcem. Nikdy jsme se netajily tím, že každá výstava či jakýkoliv jiný příbuzný formát, který jsme měly možnost kurátorovat, nám pomáhá usazovat a lépe definovat naši uměleckou praxi. Je pro nás do jisté míry strategickým rozhodnutím, jež je velmi úzce provázáno s naší uměleckou činností.

3 Pro nás byl prozatím vždy tím nejvýraznějším projektem ten, který jsme právě dokončily. Je jím erotické ekodrama Heroic vs. Holistic v ostravském PLATO. K této skupinové výstavě, která je etickou rozvahou nad hodnotou přírody (úzce svázanou s vnímáním tělesnosti), jsme vytvořily sérii video-komentářů s řeckou kurátorkou Nadjou Argyropoulou a také video Acid Rain, které uvádí naši sérii prací zabývající se tématem ekoterorismu.

4 Oběma jsou velmi blízké především aktivity svázané s konkrétními nezávislými prostory, například Arcadia Missa v Londýně (zakladatelka Rózsa Farkas) nebo přístup Isabelly Ritter a Kathariny Schendl z LambdaLambdaLambda z Prištiny. Skvělou práci odváděl Chris Fitzpatrick jako kurátor Objectif Exhibitions v Antverpách (2012–15).

5 Pro nás je stále nepřekonaná výstava Marka Leckeyho Lending Enchantment to Vulgar Materials kurátorky Eleny Filipovic ve Wielsu (Brusel, 2015). Jak název napovídá, šlo o přehlídku umělcova dokonalého souznění a potěšení z materiálních a nemateriálních věcí v rozsáhlé výstavě zahrnující obsesivní detaily v téměř každém ohledu. V letošním roce nás mezi jinými zaujala výstava Juriho Pattisona Citizens of Nowhere kurátorky Franzisky S. Wildförster v Kevin Space ve Vídni.

Milan Mikuláštík 

1 Od roku 2009 působím v Národní technické knihovně. V programu Galerie NTK se prolíná několik typů výstav: expozice konfrontující svět umění a svět vědy a techniky, expozice věnované architektuře, dále projekty, které kriticky dekonstruují institucionální pozadí uměleckého provozu, či experimentují s „médiem výstavy“ jako takovým. A v neposlední řadě výstavy angažované, politicko-kritické, které lze vnímat jako pokračování mého předešlého působení v NoD, jež bylo výrazně zaměřeno na politická a sociální témata. Velmi mne ale zajímá například současná malba. Vlastně se nechci uzavírat ničemu. I v roli umělce, ale o to více v roli kurátora, jsem zastáncem pluralitního přístupu k umění. Rád konfrontuji na skupinové výstavě umělce a díla, jež není zvykem vystavovat společně – ať už kvůli různým uzavřeným sociálním a zájmovým skupinám, nebo kvůli genderové či věkové segregaci. Stejně tak patří k mým oblíbeným kurátorským strategiím představovat umělecká díla po boku neuměleckých artefaktů. V minulosti to byly například exponáty z technického muzea, renesanční a barokní knihy nebo historické mapy.

2 Někdy s trochou ironie říkám, že když dělám svoje vlastní umění, chovám se a přemýšlím tak trochu jako kurátor, zatímco když „kurátoruju“ výstavu cizích uměleckých děl, přemýšlím pro změnu jako umělec.

3 Vybrat jeden jediný asi nedokážu, tím spíš, když se pohybuji v několika tematických okruzích. Z těch institucionálně-kritických odehrávajících se v NTK bych vybral výstavu Jedna z možností. Ta představila desítku současných malířů a malířek a její instalace se denně po dobu jednoho měsíce měnila. Z těch „umělecko-vědeckých“ rád vzpomínám na výstavu Per video (2013), pro kterou se mi podařilo (mimo jiné) zapůjčit legendární čočkostroj profesora Wichterleho. Z „architektonických“ mám nejraději výstavu Stíny minulých utopií (2010). Z těch angažovaných: výstava Čí je to město?, kterou jsem připravil pro Karlín studios v roce 2011. Kriticky se zabývala situací pražského urbanismu a neblahým vlivem developerů. Největší humbuk ovšem způsobila sólová výstava polského autora Petera Fusse Achtung v NoDu v roce 2009 – byl jsem kvůli ní vyhozen z práce.

4 Vážím si celé řady kurátorů i kurátorujících umělců velmi rozdílného zaměření. „Pámbíčkem kurátorů“ ale pro mě vždycky zůstane Harald Szeemann. Jsem rád, že jsem se s ním mohl v roce 2001 osobně setkat.

5 Líbilo se mi například 14. Bienále architektury v Benátkách (2014) pod taktovkou Rema Koolhaase, pro „antropologické“ pojetí a zajímavé přesahy do nejrůznějších koutů kultury a společnosti. Také loňské Berlínské bienále kolektivu DIS patřilo k těm důležitým výstavám poslední doby. Nedávno mě potěšila výstava The Boat is Leaking. Captain Lied. ve Fondazione Prada (opět) v Benátkách.

Martin Piaček 

1 Napriek tomu, že si výstavy vymyslím a pripravujem často sám, asi nemôžem hovoriť o vlastnej systematickej kurátorskej činnosti. Dôvodom k tejto aktivite je moja netrpezlivosť, to, že chcem spracovanú tému vidieť na svete čím skôr, ale aj dosť vysoké nároky na spoluprácu s kurátorom pri novom spoločnom projekte. Inou situáciou je pozvanie na kolektívnu výstavu, kde sa rád stanem „stavebnou súčiastkou“ kurátorovej vízie a výsledok pozorujem takmer ako divák.

2 Myslím si, že prístup umelca k tvorbe výstavy môže byť z istého výtvarného hľadiska presnejší, najmä čo sa týka spracovania priestoru, voľby spriaznených materiálov či postupov. Nevýhodou (tak ako aj v mojom prípade) nepíšuceho výtvarníka býva nedostatočná písomne artikulovaná interpretácia.

3 Najväčším projektom bola Nepovinná výstava k SNP, ktorú sme iniciovali a pripravili s Radkom Mačuhom. Boli tam práce od 36 autorov, pričom na výbere diel klasikov zo zbierok SNG s nami spolupracovali aj Petra Hanáková a Alexandra Kusá. Taktiež si cením spoluprácu v rámci o. z. Verejný podstavec, ktorá viedla k štyrom veľkorysým realizáciám na Námestí slobody v Bratislave. Ale aj z menších výstav mi ostávajú cenné zážitky a skúsenosti.

4 Poznám najmä domácich kurátorov a mám pocit, že sa neustále zväčšuje okruh ľudí, ktorých práca produkuje zaujímavé výsledky. Na druhej strane mám však aj určité nenaplnené očakávania ohľadom intenzity, produktivity, záberu, nasadenia a celospoločenského advokačného vplyvu kurátorskej práce u nás. Myslím, že tak, ako máme viacero „totálnych umelcov“, by sme potrebovali tiež niekoľko „totálnych kurátorov“, ktorí by boli hýbateľmi aj mimo scény.

5 Z posledný rok som videl viacero veľkých európskych výstav, ale nič sa nevyrovnalo zážitku z inštalácie After A Life Ahead od Pierre Huyghe na Skulptur Projekte Münster. Cítil som sa ako malý očarený chlapec.

Jaro Varga 

1 V roku 2007 som bol oslovený umelkyňou a neskôr mojou najlepšou priateľkou Dorotou Kenderovou, aby sme spolu viedli Galériu HIT v Bratislave. V tom čase som bol študentom na VŠVU a bola to pre mňa veľká výzva. Teda od 2007 sme spolu vymýšľali a realizovali výstavný program a robíme to dodnes. Revolution without Movement, Public Office for Architecture, Der Drang Nach Osten, Is the Future Boring?, The Discovery of Slowness sú názvy výstav, ktoré asi napovedia, čo nás najviac zaujímalo riešiť. V roku 2015 som sa na dva roky stal kurátorom galérie MeetFactory v Prahe a niekoľkokrát som bol oslovený ku kurátorskej spolupráci, napr. aktuálne pri výstave Dreams&Dramas. Law as Literature v nGbK v Berlíne.

2 Nikdy som sa nesnažil presne definovať hranice, kde končím byť umelcom a začínam byť kurátorom. Väčšina výstav, na ktorých som kurátorsky spolupracoval, vznikali v dialógu s iným kurátorom. Ako umelec pracujem vždy sám, ťažko si viem predstaviť tvoriť v umeleckej dvojici. A naopak.

3 Galéria HIT 2007-2017. Výstava Tušení světla v kurátorskej spolupráci s L. Tkáčovou v pražskej MeetFactory.

4 Nemám jedného obľúbeného kurátora ani umelca.

5 Carl Andre Sculpture as Place v Hamburger Bahnhof na jeseň roku 2016. Po vzhliadnutí vynikajúcich výstav Anne Imhof alebo Gulsun Karamustafa, Berlínskeho bienále a Andreasa Greinera v Berlinische Galerie som sa ocitol vo výstave Carla Andreho a narazil som na monumentálnu gigantickú prázdnotu.

More stories by

Redakcia