Pilíře domova by Tereza Záchová

V brněnské galerii Klubovna v Brně, známé svým zaměřením na zahraniční projekty, byla k vidění výstava maďarské kurátorky Flóry Gadó. Spolu s umělkyněmi téže národnosti Csillou Klenzánszki a Lillou Szász a švédsko-česko-německým umělcem Jakubem Šimčíkem připravila Gadó projekt Pilíře domova věnovaný tématu současných otázek kolem sounáležitosti k místu či domovu. Tato slova se tak mohou propojovat v jeden pohled na soudobé nucené či dobrovolné nomádství. Otázkou je, zda v současné době stále ještě existuje domov ve smyslu utopistické vize a pohledu na rodinu, která se na výstavě prezentuje klasickými médii. Výstava si propůjčila název od série fotografií autorky Csillii Klenyánszki. Vybrané práce fotografky prezentují různě nahromaděné nábytky, osobní věci, které autorka vrství na sebe jako hromadu. Hravě a jako na pomezí domácích performancí a každodenního života zkoumá otázku, co je to skutečný domov. Autorka, přestože vyrostla a studovala v Maďarsku, žije v současné době se svojí rodinou v Amsterdamu. Jako žena, matka a umělkyně přetváří svůj dům na svůj tvůrčí ateliér, zatímco její syn spí. Její objekty-sochy tak podléhají určité časové zkáze. Jistá hravost a kreativita se v klasickém médiu fotografie poněkud ztrácí a odkazuje na tolikrát již viděné snímky (v českém prostředí např. Eva Koťátková). Lilla Szász se prezentuje týmž médiem. Osobní fotografie autorčiny babičky ukazují divákovi dokumentární formou její dům a vztah mezi dvěma ženami na vesnici a poukazují na zdánlivě tragický osobní příběh otce, který byl diplomatem během vietnamské války. Poslední vystavenou prací je pak video Jakuba Šimčíka, který z dlouhodobého hlediska řeší svoji identitu a vztah k České republice. Šimčík se v rozhovoru se svojí matkou ptá na historii, kterou si rodina prošla při emigraci do Švédska. Výstava tak neprezentuje, jak je naznačeno na začátku kurátorského textu, současný nomádský životní styl – jde více o hlubší analýzu paměti či rekonstrukce místa, která podléhá osobním příběhům rodinných historií. Nejde ani tak o pocit náležení k nějakému místu, jako spíš o řešení vlastních kořenů.