Sráč Sam by

by 11. 12. 2017

Navzdory deklamaci skryté v názvu jedné ze starších výstav Sráče Sama se situace nemá ve skutečnosti tak, že bychom se mohli stát „šamanem snadno a rychle.“ Čím více se totiž nad výstavou Rozdíl v otázce zamýšlím, tím více se mi zdá, že Sráč Sam prostě je šamanka, aniž by na to musela někoho upozorňovat. Denisa Bytelová v kurátorském textu píše, že se Sráč Sam snaží budovat prostor pro aktivity mimo umělé kulturní rámce. Mezi ně patří řečové úkony (jméno založené na genderu) nebo gesta (čtení textu zleva doprava a odshora dolů), ale i nutnost zodpovídat se a být srozumitelným. Ze všech jmenovaných rámců se chce vysvléct, odhodit je jako košili a podívat se, jaký střih je tu vlastně použit. Důraz přitom klade, tak jako u většiny dalších aktivit, na samotnou tvorbu. Tak jako zkoumá přerod jednoho konkrétního cypřiše ve fetiš (v obrazovém doprovodu knížky Strach mého muže, vydané u příležitosti výstavy), prověřuje i možnost působnosti rodinných fotografií poté, co je retušuje a manipuluje (série Ženich, 2011). Sráč Sam ale toto zkoumání neprovádí v rámci zaběhnutého diskurzu, dělá to po svém, tak jako všechno ostatní. To platí i o jejím vlastním rezidenčním programu: čistě pro radost ze setkávání, pro lehkou závislost na příjemných večírcích na zahradě domu a pro touhu dělat věci nezávisle, bez grantů, a tedy bez nutnosti budovat podpůrné struktury a vykazovat výsledky. Sympatické je i pojetí udržitelnosti, jež rezidence mají splňovat: chovejme se k našemu prostředí ekologicky a přátelsky v rámci možného a vydržme, dokud nám to dává smysl. Problém aktuální výstavy nicméně nastává jednak díky vykořenění a přenosu artefaktů mimo vlastní kontext, ale i tím, že výstava se tentokrát nekoná v prostoru podobně komunitního rázu, jakým je Galerie Sam83 v České Bříze. Díky tomu duch instituce (GHMP) usazený v Collorado-Mansfeldském paláci díla Sráče Sama překroutil, vyždímal z nich většinu té uštěpačné, neúprosné, ale pozitivní energie a nechal znakový charakter, jenž odkazuje kamsi do rezidenční chatky, sám o sobě ale význam nenese. Praze tak nakonec zbyla hezká, ale trochu nepřístupná výstava.

More stories by

Anežka Bartlová