Kamery monitorující veřejný prostor mají zůstat většinou nepovšimnuté, neobjevené, nenápadné. Také ale demonstrují moc a nadvládu, protože lidé vědí, že jsou sledováni, kontrolováni. Aparáty pořizují dennodenně kvanta záznamového materiálu, jehož účel není většinou zřejmý: nevíme, kam nashromážděná data putují, k čemu jsou používána, kdo je prohlíží, komu jsou určena. Monitoring veřejného prostoru je dnes již natolik samozřejmou věcí, že si tento fakt přestáváme uvědomovat. Vlastní stopu v záznamovém materiálu a prostřednictvím toho i naši dohledatelnost si již neuvědomujeme skoro vůbec. Jolana Havelková se problematice sledování a citlivých dat věnuje již sedm let. Vyhledává kamery na místech více či méně opuštěných (např. Jizerka rašeliniště) nebo zabydlených (např. Plzeň Košutka), nabourává se do jejich systému a jimi pořízené snímky zcizuje. Tento postup nedovysvětluje, nechává ho zahalen určitým tajemstvím, nejistotou. Snímky pořizované v průběhu jednoho dne selektuje, upravuje a řadí do svislých fotografických kompozic. Stovky drobných záběrů připomínají vcelku mozaiku, strukturální abstrakci s výraznou proměnou světelnosti, jak postupují fáze dne. Některé ze snímků zůstávají pouze v odstínech šedé, to hlavně v případech pohledů do zimní krajiny, městské kompozice zas charakterizuje rozdíl světla přirozeného a umělého. V poskládané mozaice najdeme ovšem i zcela bílá místa, záběry mimo snímané místo nebo fotografie nečitelné kvůli dešti. Autorka tedy pracuje i s chybami a nedokonalostmi systému, které přijímá stejně jako pohled kamer. Současně ale pohled kameře symbolicky vrací, a to jednak v rovině soukromé performance, kdy se zcela vědomě staví proti aparátu a nechává se jím nasnímat. Druhou rovinou obrácení pohledu je galerijní prezentace, zveřejnění záznamového materiálu. Ten je v kontextu umění posunut do roviny objektu určeného k prohlížení a sám je tak sledován okem diváka. Právě obrácení rolí mocenských pozic pozorujícího a pozorovaného činí z tohoto cyklu mnohovrstevnatý projekt.
More stories by
HOME EDITION
Prostredníctvom tvorby dvanástich slovenských a zahraničných autoriek v projekte Home edition kurátorky Gabriela Kisová a Ivana Komanická nanovo tematizovali pojem domova.…
Šamorín: At Home Gallery
Žiadny začiatok a žiadny koniec nemá príbeh súčasného stavu cirkvi, ktorému dominuje podľa Kristiána Németha deformácia, roztrieštenie, chyba, destabilizácia. Svoj…
Večne druhoradý archív?
Online databáza Secondary Archive si dala za úlohu združiť viaceré generácie ženských autoriek strednej Európy, pričom sa sústreďuje na poslednú…
Ján Triaška
Motív rúk ako ikonografický prvok je v mnohých kultúrach prítomný od nepamäti. Rímsky rečník Quintilianus vnímal ruky ako silný nástroj,…