Skupinový projekt Zuzany Žabkové, Lucie Mičíkové a N ik Timkové nás zavádí do podzemí pražské Futury, kde se v potemnělých prostorách objevují náznaky nového klíčícího života. Temnotou tu prorůstají amorfní formy existence, jež jsou také zobrazeny na po podlaze rozmístěných obrazovkách. Vcelku minimalistická instalace má abstraktní ráz, avšak vytvořená situace po estetické stránce funguje dostatečně silně na to, aby návštěvníky hned napadlo, že se ocitají mezi kvaziživoucími organismy. Na rozdíl od běžných situací, kde je pro nás světlo jednou ze základních podmínek k životu a jakékoliv aktivitě, hlavním předpokladem této výstavy je temnota. Nejen jako jednoduchý protiklad ke světlu, ale temnota se všemi svými kulturními konotacemi, vázajícími se k osvícenskému chápání světa. Autorky tak opouštějí mnohá přesvědčení o tmě – třeba že je zdrojem všeho zlého a ignorantského –, jež přežívají dodnes. Jejich společné dílo je tak ztělesněním odklonu od maskulinní tradice rozumu, jež v 18. století postavila člověka na vrchol hierarchie a do centra veškeré existence. Nejedná se tu však o návrat do dob temna ani o pouhý příklon k přírodě a opomíjeným formám života, nýbrž o přijetí všeho neznámého a opovrhovaného z dnešní pozice. I proto jsou součástí expozice technologické výdobytky jako například výše zmíněné obrazovky. Návštěvník se v tomto prostředí stává jen jedním z činitelů, jednou součástkou v tomto nehierarchickém žití. Jak píše v kurátorském textu Viktor Čech, nejedná se o žádnou utopickou vizi, nýbrž o situaci teď a tady, jež je skrze díla autorek prožívána každým návštěvníkem. Důležitou součástí tohoto výstavního projektu byla také performance, jež vyvedla účastníky mimo galerijní prostory a nabídla tak konkrétní rituál soužití s prostředím. Ačkoliv je tento projekt postaven na posthumanistickém myšlení, uvnitř galerie paradoxně zůstává lidským konstruktem, kde vše vystavené do určité míry podléhá lidské kontrole autorek a kurátora.
Harvesting Darkness
6. 6. 2018