Hidden Beauty by

by 6. 6. 2018

Výstava, na které kurátorka Marina Dacci významně spolupracovala s umělcem Krištofem Kinterou, a na níž byla k vidění kromě jeho děl i díla z posledních let od Anny Hulačové, Pavly Scerankové a Richarda Wiesnera, nemohla diváka znalého českého uměleckého prostředí příliš překvapit. V uměleckých intervencích, destrukčních i re-evokujících, se tu objevil modernistický nábytek, knoflíky, sošky, pečicí nádoby, dalekohledy, šicí stroj, dráty, plasty, předměty denní potřeby… Projektu však poměrně nečekanou dynamiku v objevování cest umění v nečekaných místech a formách dodalo jeho rozšíření mimo galerii. Výstava, částečně rozdělená do tří nevelkých prostor (avšak tloušťkou zdí jednoznačně upozorňujících na jejich mnohasetletou historii), pokračovala i na několika dalších neinstitucionálních místech v okolí: byla to místní opravna kol, tělocvična, secondhand, knihkupectví, obchod s bonsajemi, cukrárna a taky obchod se zabezpečovací technikou či potraviny; místa, která byste možná v této římské čtvrti ani nehledali. Sklon k módnímu vintage a (ret)romantismu tím byl umocněn. Rione Ponte, v jehož srdci se galerie nachází, se rozkládá v ohybu řeky Tibery, a pokud odbočíte z hlavních turistických tras mířících na přehlcené náměstí Piazza Navona do temných křivolakých uliček, možná pochopíte, proč toto území pro svůj mysteriózní charakter připomínal už Ovidius. Výstava reagující na místní genius loci a kombinující modus site-specifických instalací v kontextu místních obchodních aktivit v sobě ale odrážela jinak myšlené paradigma paměti. Paměť místa a paměť věcí, jejichž společným jmenovatelem byla touha znovuobjevit (nebo vymyslet) novou formu krásy – jemuž napověděl i název celého výstavního projektu –, je skrytá v těch nejjednodušších věcech, které jsou známé všem, jsou součástí každodenního života. Vypadá to, že nejen objekty a věci každodenního života, ale i celý svět nám mizí před očima kvůli rozptýleným rytmům dnešní společnosti, a tak bývá čím dál tím obtížnější, aby něco vzbudilo úžas.

More stories by

Eva Krátká