Mapy míst by

by 6. 6. 2018

Českobudějovická Galerie současného umění a architektury přichystala na léto českou výstavní premiéru umělkyně Pii Linz, jejímž základním vyjadřovacím prostředkem je v podstatě realistická kresba. S tímto tradicionalistickým médiem ovšem německá tvůrkyně zachází nesmírně invenčně, a dosahuje tak překvapivě působivých výsledků. Větší část výstavy zabírají velkoformátové drobnokresby parků, městských zákoutí i bytových interiérů, které Linz realizuje přímo na dotyčném místě. Vedena důslednou snahou zachytit co nejvěrněji zobrazovanou lokaci vykresluje tužkou i ty nejnepatrnější detaily a vytváří tím z ptačí perspektivy nazírané plány či mapy. Po stranách obrazů navíc doplňuje jakýsi systém pomocných kót a souřadnic, jež často odkazují ke konkrétním situacím, jichž byla umělkyně svědkem během svého zachycování skutečnosti. Při blízkém zkoumání se tedy jedná o subjektivní záznamy veřejných i intimních prostorů, které udivují umanutou precizností; z odstupu se pak podrobná kresba proměňuje v poloabstraktní útroby jakéhosi neznámého organismu. Snad zde mohl působit (třeba podvědomě) vliv současných technických možností, kdy máme na internetu k dispozici nebývale komplexní a detailní mapy téměř jakéhokoli místa na Zemi. Jako by se Linz se staromódní tužkou a papírem chtěla vyrovnat nejvýkonnějším satelitům snímajícím dnes naši planetu. Oproti nim však do obrazů vnáší vlastní prožitek, jakkoli by se mohlo zdát, že jí jde především o objektivnost. Druhým typem vystavených artefaktů jsou mnohostěnné boxy z plexiskla pokreslené fixem. Ty vznikají tak, že umělkyně je umístí na místo, které chce zobrazit (zde se jedná o interiér obchodního centra či vnitroblok), usedne dovnitř a obkresluje na stěny okolní výjevy. Divák tak vidí zrcadlový obraz prostředí, jehož rozprostraněnost se podivně koncentruje uvnitř objektu, který lze označit za kombinaci sochy a kresby. Budějovická přehlídka tvorby Pii Linz je vskutku objevná, inteligentní i divácky stravitelná, což je pro prázdninovou výstavu ideální kombinace.

More stories by

Zdeněk Brdek