Současná výstava polského autora Michała Budného v galerii Svit byla již tradičně koncipována přímo pro prostor galerie. Prostřednictvím úsporné formy v ní autor divákovi zprostředkovává přepis individuálních vizuálních vjemů a osobních interpretací abstraktních pojmů, které převádí do vlastního redukovaného slovníku. Vystavené bílé „obrazy“, z jejichž podkladové plochy tu v pravidelném sledu vystupují vertikální linie drážek, tematizují proudy vody stékající při dešti po povrchu budov, a vytvářejí tak pomyslnou hradbu mezi člověkem a okolním prostředím. Téma deště nachází v kontextu autorovy tvorby výraznější pozici právě díky svým melancholickým konotacím, a svou časovou pomíjivostí konvenuje efemérnosti kartonu, z něhož jsou díla vytvořena. Pro jeho práce je typické použití nízkých materiálů, ve srovnání s některými staršími díly se však u současné výstavy projevuje i určitá vycizelovanost formy. Tu sem vnáší především prostorové „ocelové kresby“, intervenující různým způsobem do prostoru galerie. Představují materiálovou transformaci autorových intimních kresebných prací a navzdory hmotnosti zvoleného materiálu vzbuzují dojem neobyčejné lehkosti. Právě ocel představuje v kontextu Budného tvorby relativně nový materiál, odlišný svou trvanlivostí. Kritéria autorského výběru ale splňuje její industriální charakter a schopnost destruktivní proměny v čase. Budného typická redukce barevné škály tu poněkud kontrastuje s názvem výstavy (Everything Shines Blue); přítomnost barvy však suplují modré zářivky, jejichž chladné světlo se lehce propisuje do vnímání samotných děl. I skrze tyto střídmé výrazové prostředky je autor schopen citlivě vizualizovat éteričnost myšlenky nebo pomíjivost okamžiku a zprostředkovat divákovi poetický vizuální zážitek. Především tu však svými subtilními intervencemi akcentuje čistotu prázdného galerijního prostoru, což odpovídá jeho sochařské citlivosti a schopnosti transformovat prostřednictvím drobných zásahů podobu konkrétního místa.
Michał Budny
6. 6. 2018