Tomáš Svoboda by Tereza Záchová

Výstava s podtitulem Jako z filmu: Adaptace by se jistě dala nazvat retrospektivou prací Tomáše Svobody, umělce, který se dlouhodobě zabývá pohyblivým obrazem, zvukem a sémiotickým přístupem k umělecké tvorbě. Slovo „retrospektiva“ většinou označuje moment, kdy jsou tvůrčí proces, technika či dílo ukončeny a nahlížíme na ně z poměrně velkého časového odstupu. U Svobody však nacházíme retrospektivu částečnou, jež se představuje ve smyslu časové inverze a propojenosti toho nejvíce osobního, což může být lidská paměť a vzpomínky v ní. Výstava kurátorovaná Marikou Kupkovou je konceptuálně probádána do hloubky, její kvalitu podporuje i vysoká úroveň připravené instalace. Ta byla přizpůsobena galerijní expozici Svobodova snímku Jako z filmu (2017), jenž byl primárně vytvořen pro projekce do kin. Není ale důležité, zda se divák na film teprve podívá, či jej již viděl. Jednotlivé místnosti a výrazně vizuální povaha instalace se totiž silně dotýkají jednotlivých pasáží z filmu, a jelikož si uchovávají i charakter galerijní expozice, divákovi nic neuniká. Atmosféra v galerii podněcuje v divákovi s nevšední silou vytváření důmyslných asociací: intervence do prostoru v podobě průchodu do startrekovské lodi nebo i jednotlivé věty v první místnosti či různé scény buď běžně potkává v „obyčejném“ životě, nebo jsou právě „jako z filmu“. Divák se tak stává Svobodovým dobrovolným hercem ve vlastním filmu. Nejcitlivějším snímkem, který manifestuje retrospektivu v našem slova smyslu, je video Žiju film (2015), jež nevtíravě shrnuje Svobodovu práci, a pokud jeho práce neznáte, může vás překvapit, s jakou lehkostí lze vše jednoduše zrekapitulovat skrze hravost a Svobodův symbol jezdícího vlaku. I proto neváhám výstavu Tomáše Svobody již nyní zařadit mezi deset nejvýznamnějších výstav roku 2018. Obyčejný život se totiž může psát i neobyčejně.