Hranice jsou tam, kde si je namalujeme by

by 9. 9. 2018

Veronika Ruppert, novinářka na volné noze, žije a pracuje mezi Prahou a New Yorkem. Od roku 2006 je autorkou pořadu Modeschau na radiu Wave, který také moderuje. Jde o jediný pořad u nás, který je výhradně zasvěcen módě. Té se věnuje také jako art direktorka, dramaturgyně a stylistka, má o ní skvělý přehled a její fundovanost, stejně jako nadšení pro obor, je u nás ojedinělá a velmi inspirativní.

Jana Mattas Horáčková: Jak byste definovala pořad Modeschau?

Veronika Ruppert: Modeschau je pro mě v první řadě svobodný prostor, srdcovka, za kterou děkuju Radiu Wave. Ústředním bodem je oděv a různé souvislosti jeho vzniku a fungování. V Modeschau se může objevit neznámý student, ale i veřejně známá a oceňovaná designérka, zkušený krejčí, obchodnice s módou, kurátor nebo módní teoretička. Nikdo mi nediktuje, jestli budu příští týden natáčet v továrně na klobouky, nebo na výstavě umění spjatého s textilem. Můžu vybírat a mixovat hudbu podle svého úsudku a přinášet nové myšlenky nejenom slovem. Mám volnost ve volbě témat a jejich zpracování. Díky tomu mě i po tolika letech pořád baví Modeschau dělat a doufám, že to je zajímavé i pro posluchače.

JMH: Móda, řemeslo, umění – kde jsou hranice? Pokud vůbec existují?

VR: Je nenositelný oděv umění, nebo zmetek? Závisí to na okolnostech a našem rozhodnutí. Hranice jsou tam, kde si je namalujeme a obhájíme. Osobně mám ráda, když se řemeslo s uměním trochu poperou.

JMH: Na čem momentálně pracujete?

VR: Aktuálně zpracovávám projekt dokumentárního podcastu, který se dotýká osobního vztahu dnešních mladých lidí k oděvu. V tuto chvíli nemůžu prozradit víc. Jestli se bude realizovat, se dozvím během podzimu a natáčení a zpracování bych se pak moc ráda věnovala v příštím roce. Jinak dál točím, stříhám a píšu pro Modeschau a přispívám do dalších médií. A od září znova naskočím do moderace nového pořadu, který mám na Radiu Wave příležitost dělat od letošního jara, Rozhovory Veroniky Ruppert. V září také vyjde nové číslo velkoformátového magazínu Blue Paper, kde mám už několik let na starosti art direkci, psaní a styling sekce Talent, vyhledávání zajímavých mladých módních designérů a umělců, kteří pracují s oděvem a textilem. Těšte se na velký rozhovor a fotoeditorial o dvou výjimečných českých diplomkách ve spolupráci s fotografkou Bet Orten. Jde o propojení fashion designu, sochy a nových médií.

Veronika Ruppert ve fotografii Jakuba Ra / foto: Jakub Ra.

JMH: Jaké jsou momentálně podle Vás stereotypy v módě (pohybujete se na trase Praha / New York, určitě narážíte na stereotypy různorodého charakteru)?

VR: V médiích, v módních editorialech nebo na módních přehlídkách v Česku vidíme stále v drtivé většině velmi mladé modelky, kterým sedí velikosti 34–36. To mi přijde úplně mimo realitu. Stylová a krásná žena – nebo muž – může být mnohem starší a nemusí vážit pod padesát kilo. Může mít výrazný obličej, orlí nos, špičatou bradu nebo hodně vysoké čelo. Krása je podle mě v osobitosti. A právě tohle můžeme spolu s fotografkou Bet Orten v kampaních pro Elpida ukazovat. Krása a móda nepatří jen mladým hubeňourům.

Překvapuje mě taky masivní převaha bílých modelek a modelů. Kde jsou Romové nebo Vietnamci, kterých u nás žije spousta? Proč je nevidíme v reklamách, na módních fotkách nebo na přehlídkách? S Bet Orten jsme se před pár roky naštvaly a nafotily editorial streetové módy s romskou partou skejťáků, vyšel tehdy v časopisu ZEN. Nekomunikovaly jsme nijak zvlášť etnicitu modelů, prostě jsme odevzdaly módní editorial s textem o designérech, kteří tam byli zastoupení. Co vím, tak to nevzbudilo žádné negativní reakce a vypadal skvěle, můžete ho vidět na ortenruppert.tumblr.com. Nechápu, proč to už dávno nedělá víc fotografů a art direktorů, obsazování menšin by mělo být úplně normální, automatické. Ale zatím to tak bohužel není. Je pravděpodobnější, že na české přehlídce nebo módní fotce uvidíte černocha než Roma nebo Asiata. Proč? Tuhle situaci zkouší změnit mimo jiné nová alternativní modelingová agentura New Aliens.

JMH: Pokračuje projekt spolupráce s neziskovou organizací Elpida? Můžete nám ho přiblížit?

VR: Se sdružením Elpida spolupracuju už několik let. Jsem moc ráda, že si mě našli a oslovili mě, ta práce mě vždycky osobně strašně těší a inspiruje. Uspořádali jsme spolu řadu mezigeneračních workshopů, koncertů, tři módní přehlídky, krásné výstavy fotografií Bet Orten ve veřejném prostoru v Česku i na Slovensku a už teď se těším, co vymyslíme dalšího. Mám velký respekt ke starším lidem a nemám ráda stereotypy. A spolupráce s Elpidou mi umožňuje některé z nich podkopávat. Během podzimu se určitě můžete těšit na další mezigenerační workshop Modeschau a Elpida. A moc ráda bych zase nafotila nějaký seniorský fashion editorial nebo kampaň. Oblékat pokročilé osobnosti mě moc baví!

More stories by

Jana Mattas Horáčková