Kolektiv A.M.180 tvoří jádro zdejší nezávislé umělecké scény. Jeho široká aktivita v podobě organizace výstav, koncertů a festivalu Creepy Teepee formovala pražskou DIY (Do it yourself) kulturu založenou na principech autonomie, sociálního aktivismu a mezioborových přesahů mezi uměním, hudbou a módou. Ač se zdá, že dnes není o galerie typu artist-run-space nouze, po nástupu nového tisíciletí v Praze nebyl prostor, který by dostatečně reprezentoval nejmladší generaci umělců a umělkyň. Zakladatelé A.M.180 Jakub Hošek, Anežka Hošková a Štěpán Bolf se proto rozhodli vytvořit nezávislý kulturní prostor, který by poskytoval dostatečnou svobodu prezentovat umění, ke kterému měli nejblíže, podle vzoru drážďanské či berlínské off scény – neboli kulturní dění mimo zavedené instituce. Činnosti kolektivu se od začátku pojily především s DIY principy, vlastním financováním a nezávislostí. Divokou energii a osobní nasazení dobře vystihuje počáteční svižný rytmus každotýdenních vernisáží bez externího financování. Většina let působení galerie A.M.180 byla ve znamení samostatných výstav a vyskytla se zde jak nová jména ze studentských řad, tak etablovaní autoři a autorky. Už od začátku se sourozenci Hoškovi distancovali od hierarchického institucionálního provozu, a proto naplňovali spíše vizi komunitní spolupráce než profesionální kurátorské činnosti. Kolektiv „áemka“ se od začátku profiloval jako interdisciplinární a všestranný. Pod dramaturgií Nik Timkové vzniká například série nepravidelných výstav Cut Club, která se soustředí na průniky módního designu a volného umění. Vznikají tak projekty, které zkoumají nejasnou hranici mezi oděvem a objektem. V posledních letech zažíváme bohaté prolínání těchto dvou odvětví. Nezřídka se stává, že módní přehlídky vypadají spíše jako konceptuální performance a naopak – umění se stává nositelným. Cílem je dát návrhářům možnost představit módu v novém kontextu a konstelacích, kde se design proplétá s estetickým a konceptuálním polem významů.
Po dlouhém období působení galerie A.M.180 jako součásti kulturního prostoru Utopia na Vinohradech (2003-2017) se přestěhovala do žižkovského distriktu a sdílí prostor s INI galerií. Galerijní program sice nemá pevnou tematickou a kurátorskou koncepci, ale přece jen je vidět určitá linie táhnoucí se všemi letošními výstavami. Zaprvé je to vybírání autorů a děl estetickou intuicí, kde opět hraje roli blízkost vlastní tvorbě a zájmům členů kolektivu. Společné znaky posledních výstav jsou například používání strategií grafického designu, prolínání virtuálního prostředí a fyzického objektu, důraz na obrazovou imaginaci a inspiraci v internetovém prostředí platformem, jako je např. Tumblr. Zadruhé je to důležitost kolektivního procesu vytváření výstavy, spolupráce s externími kurátory a vzájemný tvůrčí dialog v rámci doprovodného programu. Kromě průniků designu, módy a umění je pro koncepci „áemka“ snad nejdůležitější spojitost s hudbou a organizací koncertů. K předposlední výstavě letošního roku Love & Resistance, která silně reflektovala procesuální postupy módy, internetu a pop kultury (Bora Akinciturk, Alfred Boman, Zuzanna Czebatul, Jakub Hošek, Ville Kallio, Emelieström, Camilla Steinum) v kurátorském zastřešení Christiny Gigliotti a Nik Timkové vznikl soundtrack od dánského projektu Iron Sight, jehož intenzívní a syrové performance měli možnost několikrát zažít i návštěvnící festivalu Creepy Teepee. První červencový víkend je tak vždy svátkem experimentální hudby a „krýpko“ se řadí mezi nejzajímavější alternativní festivaly ve střední Evropě. Ač se každým rokem jeho produkce rozrůstá a mezi headlinery zde můžeme potkat zvučná jména světové hudební scény, festival se pořád drží antikomerčního ducha a komunitní atmosféry.
František Fekete je umělec a kurátor.