Výstava Flaesh v pražské Galerii Rudolfinum představila tvorbu pěti ženských umělkyň, pro které je tělo hlavním tématem tvorby. Tělesnost je zde nahlížena z pohledu lidské identity a vnitřního světa jednotlivce, přičemž lze tvorbu jednotlivých autorek číst individuálně, nebo hledat volné paralely. Výraznějším sdružujícím faktorem je efemérnost forem, která souvisí se zvolenými kresebnými technikami a materiály; je však sama o sobě také tradičně spojována s tvorbou ženských umělkyň. Tato výrazová subtilnost a minimalistická soustředěnost na tělo dává vyniknout jemné senzitivitě individua. Zážitek z kurátorsky precizně uspořádané výstavy je o to větší, že představuje kvalitativně rovnocenné autorky, které se výrazně prosadily na současné mezinárodní scéně.
Samotná tvorba Tracey Emin byla vždy určitou formou intimní deníkové výpovědi oscilující mezi mezními póly emocí. Jsou zde zastoupena témata ženské masturbace, lásky, sexu a erotiky, která Emin v současnosti pojednává v tradičních „ženských“ technikách. Nalezneme zde také reinterpretace jejích ikonických děl. Mrtvé moře (2012) – použitá matrace s bronzovým odlitkem větve – odkazuje na ikonickou postel z roku 1999. Obsah díla se však posouvá směrem k hlubšímu rozjímání, souvisejícímu s procesem ženského stárnutí.Interpretačním kódem celé výstavy je nezaměnitelná tvorba zesnulé Louise Bourgeois, pracující s nelehko uchopitelnými, niternými až podprahovými problémy lidské emocionality a paměti. Kromě doprovodného videa a fotografie autorky od Roberta Mapplethorpa upoutá především socha Vyklenuté postavy (1993), ve které Bourgeois zachytila mužskou postavu v extrémním emocionálním stavu projevujícím se navenek intenzivní svalovou kontrakcí, poukazující na předsudky přisuzující hysterii výhradně ženám. Ze závěru jejího života potom pocházejí kresby vzniklé ze vzájemné kooperace s Tracey Emin. Sérii kvašů s tématem mužských a ženských figur doplnila Emin ve shodě se svým naturelem o dialog mužského a ženského principu.
Kiki Smith představila výrazově subtilní velkoformátové kresby z poslední dekády své tvorby, v nichž se posunula směrem ke zkoumání vztahů člověka a přírody. Nejednoznačnost a hádankovitá symboličnost prací představuje směs mytologie, pohádkových příběhů a vlastní citlivosti.Tématu erotiky se dotýkají také akvarely Marlene Dumas pocházející z poloviny 90. let. Její práce vychází z estetiky pin-up girls nebo z pornografie, pracující se zvýrazněnou vyzývavostí zastoupenou svůdným pohledem nebo explicitní erotickou pózou. Dumas však tento efekt záměrně převrací, čímž poukazuje na jednostrannost a vyprázdněnost akademického malování, ale i pornografické produkce. Přítomen je rovněž známý motiv Magdaleny, ve kterém zpracovává téma touhy v souvislosti s nedosažitelným.
Polohu odosobněné existenciální skepse, tematizovanou tabuizovanými motivy smrti, krutosti a utrpení, zastupuje sochařka Berlinde De Bruyckere, mezi jejíž zdroje obrazotvornosti patří i vypjatá expresivita pozdně gotického umění. Zkroucená, bezforemná lidská a koňská těla působí dojmem provedené pitvy. Použité materiály jako vosk, dřevo, vlna, koňské žíně dodávají jejím dílům dojem věrohodnosti a zesilují všudypřítomný dojem morbidnosti. Absencí pohlaví a hlav zbavuje sochy přílišné popisnosti, naopak specifická forma prezentace ve vitrínách vzbuzuje nepatřičný dojem evokující muzejní až edukativní prezentace.
Pohled do instalace výstavy Flaesh, Galerie Rudolfinum,Praha, 2015, © Galerie Rudolfinum.
Instalace objektů Louise Bourgeois na výstavě Flaesh, akvarely Marlene Dumas, objekty a kresby Kiki Smith. Galerie Rudolfinum,Praha, 2015, © Galerie Rudolfinum. Foto: Martin Polák.
Berlinde de Bruyckere Aan-één, 2009 epoxid, kov, dřevo, železo, sklo, koňská kůže, 310 × 179 × 203 cm, courtesy Sbírka SMAK, Stedelijk Museum voor Actuele Kunst, Ghent.
Tracey Emin Mrtvé moře, 2012 použitá matrace a bronzový odlitek, matrace: 15 × 198 × 151 cm, větev: 18 × 127 × 22 cm, courtesy of the Artist and White Cube; Jeskynní žena, 2012 vyšívané kaliko, 157 × 179 cm (s rámem), © Tracey Emin, Soukromá sbírka Londýn; Vytrvalá, 2012 vyšívané kaliko, 77 × 88 cm, sbírka Ekard, courtesy of the Artist and White Cube.
Pohledy do instalace, Galerie Rudolfinum,Praha, 2015, © Galerie Rudolfinum. Foto: Martin Polák.
Barbora Ropková je historička a kritička umění.
