Monoskop – COLLABORATIVE RESEARCH ON MEDIA ART

SOUČASNÉMU ŽIVOTU vládne ob­rovský vzestup multimedializace. Neustá­le stoupá popularita internetu a vzrůstající množství jeho uživatelů přispívá jak k roz­voji obsahu, tak ke snaze o stále větší ote­vřenost. Patří to k jednomu z projevů „de­mokratizace společnosti“, která tak pomalu a snad i jistě, prostupuje i do autoritářských systémů? Podobně radikálně změnily digi­tální technologie a média vnímání umění a estetiky. Lákavá multimedialita, audiovi­zualita, interaktivita, závislost na čase a pro­cesuálnost jsou spojujícími aspekty umění nových médií, kterým se na internetu věnuje nepřeberný počet projektů. Kontext techno­logie a umění vedl k nastolení nových in­terdisciplinárních tezí – jednotlivé projekty zpracovávají historické oblasti, charakteri­zují klíčové představitele a nositele vývoje, věnují se reflexi nebo naopak dokumentacia archivaci. Jedním z právě začínajících pro­jektů, jehož východiskem je sociální kontext vývoje středoevropského umění nových médií od 60. let do současnosti, je Collabo­rative research on media art in East-Cent­ral Europe from 1960s to 2000s. Tým jeho řešitelů vychází ze slovenského prostředí, z okruhu již několik let fungujícího projektu Monoskop, a obdobně i tento nový projekt kolem sebe volně sdružuje kolektiv progra­mátorů, umělců, historiků umění, ale třeba i literárních vědců nebo filozofů. Na rozdílod legitimovaných profesionálů, kteří již poctivě pokryli umělecko-technologický vývoj západního umění 20. století, si tento projekt vymezil oblast konkrétnější, regio­nálně uzavřenou, vnitřně provázanou a po několik dekád ideologicky izolovanou. Na svých stránkách (burundi.sk/monoskop) prezentují v otevřených hypertextových do­kumentech postavených na principu wiki zatím jen zhruba rozpracované přehledové linie lokálních souvislostí. Konečným cílem je získat ucelený obraz širšího sociálního kontextu nových médií v rámci regionu, což je hlavní rozdíl od platforem typu Media Art Net / Medien Kunst Netz, která se ka­nonicky snažila o přehled vývoje západních nových médií (a zcela jistě patří obsahově k prvotřídním, ve finále však jde o digitální doplněk třísvazkové publikace, které jako by chyběla otevřenější provázanost). O mo­zaiku možných vztahů v nesourodém regi­onu bývalého východního bloku se naopak pokusil už před lety například projekt East Art Map, ale ten šel zase napříč žánry. Pro­jekt středoevropský a ryze novomediální se tak svou koncepcí zdá být od začátku jinak koncentrovaný (oproti časovému vymezení období, které je zcela logické) a o to kurióz­nější – což by se pak jistě mohlo stát jeho sympatickou předností. Kromě rozvržených linií zaměřených na nová média na Slo­vensku, v Čechách nebo v Maďarsku apod. odkazuje k mnoha nosným souvislostem, na nichž se postupně bezpochyby prosadí podstatnější celková provázanost regionu výrazněji. První fáze stojí na systému Media – Wiki, jehož nejviditelnější projekt Wikipe­dia a jeho modifikace je otevřenou světovou encyklopedií, jejíž přístupnost z ní učinila oblíbenou a díky možnosti multiuživatelské editace i velmi využívanou strukturu. Toto softwarové řešení umožňuje lépe než kla­sické historické postupy nebo možné sche­matické linie vztahů využít nové relace. Sa­motný hypertextový systém jasně zviditelní jak mezinárodní vazby (zejména dlouhou izolovanost), tak i silnou umělecko-techno­logickou provázanost Monoskopu. Potřebný odstup se na základě již nastíněných okruhů – týkajících se konkrétně jak experimentál­ního a avantgardního filmu, performance, computer artu, video artu, experimentální hudby a zvukového umění, novomediální teorie, tak především samostatných témat, jako je kolaborativní umělecká spolupráce, spolupráce po síti, výuka nových médií či vývoj technologií – střetává zároveň i s nut­nou dávkou „ostalgie“. Sem odkáže např. přehledná suma vývojové řady výpočetní techniky celé východoevropské zóny, která povede také přes hodnocení a využití „špič­kového“ výzkumu českých počítačových systémů ze socialistického zázraku ve Vý­zkumném ústavu matematických strojů. Do jiných souvislostí zase posunuje celý pro­jekt inspirace v uměleckém odkazu hledání nových cest ve spolupráci, v tom, jak kom­binovat a provázat obory, jak pracovat na dálku nebo v rámci virtuální sociální struk­tury. S takovými příklady lze jistě dosáhnout solidní základny dalšího zkoumání a teore­tických úvah. Je nutné dodat, že kromě tex­tových antologií teorií nových médií a pár výstavních katalogů neexistuje dnes domácí souhrn umělecké analýzy místního vývoje novomediálního umění (průřez slovenským mediálním uměním podala K. Rusnáková v Historii a teorii mediálního umění na Slo­vensku, Bratislava 2006). Kromě akčního umění a performance jde jen o zmínky o ex­perimentálním filmu (např.historii českého videoartu se pro ČT v dokumentu Antologie českého umění videa I.-III. věnoval v roce 1996 Petr Skala) a fotografii, nové hudbě nebo computer artu. Některá témata pro­jektu se sice více pohybují v okruhu exakt­ních a aplikovaných věd (jako je výzkum a vývoj operačních systémů a hardware), ale vsazení takto specializovaných odkazů do kontextu kulturněhistorického a sociolo­gického může z metodologického hlediska obohatit původní esteticko-uměleckou linii. Konfrontace jen zdánlivě mezních oblastí předurčuje k několika úrovňovému způsobu čtení, který se odráží od jednotlivých his­torických a teoretických východisek, vede přes definice pojmů (od vymezení regionu a pojmu Střední Evropa přes konkrétní ter­minologii využívanou v novomediálním okruhu) a obsáhlá věcná a biografická hesla až k odkazům na bohatou bibliografickou základnu. Formou je projekt inspirován novým modelem distančního vzdělávání (veřejně přístupná platforma diskusí). Me­toda tzv. kolaborativního výzkumu je dnes již běžná, tento zmiňovaný stojí pak v první řadě na spolupráci několika realizátorů pro­jektu, odvíjí se od koncentrace sledovaných témat, veřejného sdílení a osobního nasaze­ní. Analyticky zkoumá konkrétní témata po několika liniích – využívá decentralizova­ných informací, fúze oborů a mezinárodní spolupráce. Vytváří se jakýsi interdiscipli­nární prostor se strukturou přizpůsobovanou v interakci s vlastními uživateli, kteří ve fázi sběru a pojmenování témat definují okruhy svého výzkumu. Za několik měsíců by měl vzniknout i fyzický výsledek v podobě tiš­těné publikace. Ta se stane dalším ze zdro­jů, jenž by ve své podstatě měl sloužit jako nástroj k získání základního vodítka pro pochopení novomediálních souvislostí umě­leckých výstupů u nejbližších sousedů, které ale dokáže zprostředkovat v omezené míře dané možnostmi tradičního formátu. Oproti tomu je internetová verze mnohem otevře­nější díky nehierarchickému, nelineárnímu a nechronologickému řešení a čtení. Bude tedy záležet jen na tom, jak se tým řešitelů, nevázaný žádnou institucí a složený z víceo­borových přístupů, nakonec vypořádá s tím, jak nejlépe vyzdvihnout a provázat umělec­ko-vědecké vazby, u nových médií principi­álně nezbytné.

 

Eva Krátká je historička a teoretička umění, působí na VVP AVU v Praze.

 

Petar Milojevič, Mořská hvězda, počítač IBM 360/75, Calcomp Plotter 565, 360×276 mm; Josef Svoboda, Polyecran, 1967, stěna ze 112 otáčejících se skleněných krychlí s dia-projekcí v každé jednotlivé z nich, délka představení 11min (prezentováno na EXPO v Motrealu), foto: medienkunstnetz.de

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek