MORAVSKÁ GALERIE S NOVOU TVÁŘÍ K proměně stálých expozic moderního umění by

by 26. 3. 2016

Moravská galerie v Brně otevřela v rámci projektu ART IS HERE v renovovaných prostorách Pražákova paláce nové stálé expozice moderního umění a „nového“ umění po roce 1945. Co se změnilo a na co se galerie snaží přilákat do galerie publikum?

Nejprve tedy k oběma výstavám. Obnovená expozice moderního umění následuje poměrně tradiční rozvrh a o razantní změnu v dramaturgii se v tomto případě nejedná –jde o významné směry, osobnosti a události, o nichž jsme se v expozici dozvídali už dříve. Po vizuální stránce však prostor prokoukl a jako by se v něm opět dalo dýchat. Z hlediska koncepce je pozoruhodnější zbrusu nová výstava poválečného umění, jejímž základem se stala galerii věnovaná sbírka brněnského konceptuálního umělce a kurátora Jiřího Valocha. Na příkladu této expozice lze ukázat, že příběh umění je možné vyprávět prostřednictvím jakéhokoli – tedy i velmi subjektivně sestaveného – souboru děl a osobního archivu dobových dokumentů. Kurátoři Ondřej Chrobák a Jana Písaříková mohou sice vyprávět jen jednu linii tohoto příběhu bez nároku na univerzální platnost, lokální zakotvenost a tedy fragmentárnost obrazu dějin umění uplynulých 70 let je zde však přiznaná a to je nesmírně osvěžující. Výstava je důležitá právě proto, že nepředstírá úplnost, není založena na principu prezentace mistrovských děl a nechce být příliš autoritativní. Ve své snaze nepředkládat divákovi definitivní pravdy jdou však kurátoři až příliš daleko. Na výstavě chybí úvodní text ozřejmující, kdo byl Jiří Valoch, a nastiňující společenský a umělecký kontext doby v návaznosti na výstavu staršího umění o patro výš.

Jsou to právě tato lákadla, o nichž houfně informují média a na něž upozorňují i doprovodné tiskoviny galerie, které jakkoli jsou po estetické stránce velmi zdařilé, zakládají svoje sdělení především na oněch atrakcích, čímž se blíží způsobům propagace komerčních subjektů. Právě před tím by se galerie měla mít na pozoru. Je-li například umělec v rámci grafické úpravy plakátu komunikován jako jedna z atrakcí, je současně posilováno jeho stereotypní pojetí jako luxusní značky. Redukovat činnost galerie na produkt určený k prodeji by bylo nebezpečné. Umělecké instituce musí být vůči vizuálním formám podřízeným politickým či ekonomickým zájmům ze zásady podezřívavé. Nekritičnost grafického designu však galerie vyvažuje na poli vlastní expozice, jejíž kvalita ospravedlňuje i všechna zmíněná lákadla. Vážný problém by totiž nastal teprve ve chvíli, kdy by vnitřní hodnotu nahradil třpytivý obal.Expozice je evidentně divácky úspěšná, alespoň v den mé návštěvy bylo v galerii nezvykle plno. Samotná kvalita výstav by však počty návštěvníků zřejmě nezvedla. Do galerie publikum pravděpodobně přivedly zejména použité marketingové strategie: poutavý vizuální styl od Petra Babáka a Lukáše Kijonky a nové „atrakce“ (jiné označení snad ani použít nelze) uvnitř výstavy. Jde například o instalaci Maxima Velčovského na začátku expozice moderního umění sestávající z figurálních soch různého stáří a umělecké hodnoty, které na sebe svými pózami vzájemně reagují. Je to docela roztomilé, sdělení jednotlivých děl je však rozvíjeno jen velmi povrchně a je zřejmé, že cílem zde bylo především pobavit. Podobnou funkci má i tobogán mezi dvěma patry paláce: skluzavky místo schodišť navrhuje pro světové galerie belgický umělec Carsten Höller, on sám (a mnozí kritikové) je však považuje za umělecké dílo, jehož podstatou je proměna vnímání prostředí. Zde ale očividná inspirace a s ní kontext současného umění přiznány nejsou a skluzavka se tak ambice být uměleckým dílem zcela vzdává.

Pohled do nové stálé expozice ART IS HERE / foto: archiv MG.

Intervence do stálé expozice moderního umění od Maxima Velčovského / foto: archiv MG.

 

Klára Peloušková

More stories by

Klára Peloušková