V Osíku u východočeské Litomyšle vznikla pozoruhodná galerie nazvaná podle svého vzhledu: White Gallery. Název navozuje spojitost s „white cube“, neutrálním, až antiseptickým galerijním prostorem, tedy s pojmem, který je zatížen mnoha významy a v minulých letech prošel ostrým přehodnocením. S tím ale nemá osecká galerie tolik společného. Důvod jejího vzniku nebyl ani přímo výstavní, je to depozitář obrazů a grafik Ludmily Jandové (1938–2008), umělkyně zpracovávající ve své tvorbě zejména duchovní tematiku a inspiraci přírodou. Absolventka AVU v Praze spojila svůj život s místem svého narození a usadila se zde spolu s manželem sochařem Františkem Jandou. V zahradě přiléhající k jejich chalupě, pak jejich syn nechal vybudovat tuto galerii-negalerii. Primární funkci je podřízena i dispozice budovy, jejímž autorem je Jiří Krejčík, specialista na depozitární architekturu. Galeristé ji pro lepší představu přirovnávají k principu termosky: uzavřená, bíle omítnutá kostka z nepálených cihel pro uchování uměleckých děl je obklopena větším kvádrem. Chodba mezi nimi, odlehčená prosklenými rohy a skleněným pásem pod stropem, je určena k výstavám. Umístění sněhobílých variant křesla Barcelona do jednoho z rohů galerie přímo odkazuje na dílo Miese van der Rohe, jehož vliv se dá vytušit i v samotné architektuře stavby. Chybí v ní ale miesovská lehkost, a tak se jedná spíše o jeho po domácku vyrobenou verzi. Galerista se rozhodl zahájit provoz galerie zvučným jménem, do začátku srpna zde byly k vidění bílé kresby Stanislava Kolíbala, pokračoval pracemi své maminky a od listopadu zde připomene dílo Václava Boštíka.
Více na whitegallery.cz.
Pohled zvenku a do galerie, foto: archiv galerie.
